Je asi jediným člověkem, jenž má o zákonodárce opravdovou starost. Mistr Reiki Věra Přibylová sama vypadá jako dobrotivá vědma, ale občas jí na tváři vykvete podivínská grimasa. „Mám bláznivý nápad. Představte si, že by poslancům před schůzí, na níž se projednává rozpočet nebo hlasuje o nedůvěře vládě, asistenti přinesli dvě stě koček a položili jim je na klín. Ti by se s nimi deset minut mazlili, a pak by teprve začala schůze. Viděli byste, jak by vše probíhalo klidněji,“ říká. Pro vybudování relaxační místnosti v Poslanecké sněmovně má sice tichou podporu zákonodárců, ale veřejně je to tabu, neb se prý všichni bojí krkavčích médií.

Pohlazení pro Kalouska

„Když se člověk dostane do vrcholové politiky, začnou mu nadávat i příbuzní. Pro své okolí se stává lumpem. Začne se nicméně chovat jako zvíře v koutě. Žije v obrovském presu negativní energie. Navíc má moc, která opájí. To je normální, přirozené a lidské. Vyvinuli jsme se z hierarchických primátů a ne z koček. Člověk pak může jít do politiky i s úmyslem něco dělat, ale začne se setkávat s negací, moc ho dostane a časem se nalomí tím stylem, že si řekne, jsem pro vás lump, no tak budu lump. Ne každý má takovou sílu jako Václav Havel, aby tomuto odolal. Snažím se politiky vnímat jako lidi a ne jako funkce,“ podotýká Přibylová.

Největší problém politiků je podle ní psychická únava a nemožnost zbavit se někde stresu. Dokonce navrhuje, aby byli zákonodárci podrobeni výzkumu, jak na ně funkce působí. „Velké stresy vedou k určitým formám rakoviny. Je otázka, nakolik se na ministru kultury Pavlu Dostálovi podepsala jeho funkce. I s ním jsme občas relaxovali,“ vysvětluje Přibylová s tím, že jména jiných klientů, s nimiž relaxuje, neřekne, protože by to nebylo fér. „Většina národa negativně vnímá ministra financí Miroslava Kalouska. Taky ho nemusím, ale lidsky s ním cítím. On to nemá lehké a potřeboval by, obrazně řečeno, pohladit,“ dodává.

Pěkné místo k životu

A proč politiky Věra Přibylová takhle brání? „My po těchto lidech chceme, aby řídili stát a postarali se o nás, ale nedáme jim ani nejelementárnější podmínky, které má šéf supermarketu či banky. U nich vás nebude popouzet, že mají v kanceláři akvárium, koutek s orchidejemi či vitrínu s broméliemi. Budete jim to přát. Nebude se brát jako zkaženost, že na recepci nadnárodní společnosti stojí kamínky vykládaná pokojová fontána nasvícená barevným světlem. Běda, kdyby se něco takového ocitlo v Poslanecké sněmovně. Vy novináři byste zainteresované osoby roztrhali na atomy. A proč? Vždyť ti lidé na to právo mají,“ vysvětluje.

Na mnoha pracovištích už dnes jsou koutky, kde se lidé mohou v klidu natáhnout, kde si mohou vypít čaj, dát kafe. Relaxovat. Po dvaceti minutách takové relaxace se podle Přibylové rychle zvýší pracovní výkonnost. „V Poslanecké sněmovně mají čtyři hospody a místnost státních akt, kde se uskutečňují pracovní schůzky. Neznám horší místo. Snad ani jednací sál není tak nabitý negativní energií jako tahle místnost. Je tam terasa na kouření a pár keramických mís s polochcíplými maceškami. Když jsem tam jednou seděla s Tomášem Úlehlou a ptala se, proč tady není malá fontánka, podíval se na mě s tím, co by na to řekla média,“ sděluje dál. Proto se začala zabývat myšlenkou relaxační místnosti.

Relaxační místnost

Má ideu vytvořit relaxační místnost přímo v Poslanecké sněmovně. „ V ní by se vybudovalo velkoobjemové akvárium s většími rybami, protože člověka uvolňuje pozorování ryb. S rybami, co mají patnáct až pětadvacet čísel. To jsou tvorové, s nimiž lze komunikovat. Oni vás vnímají a vy vnímáte je. Třeba velké cichlidy či čichavce. Vnímají vás sice i menší rybičky, ale jsou moc malé a v jistém věku je pořádně očima nezaměříte. Nad vodní hladinu by se daly rostliny a malý potůček by vodopádem doplňoval akvárium.

Šlo by o malou místnost, tlumeně osvětlenou, kde by bylo po zemi rozloženo několik polštářů, na něž se lze natáhnout a vedle by leželo několik sluchátek s meditační hudbou. V momentě, kdy se projednávají takové stresy, jako státní rozpočet, a ti lidé tam na sebe řvou, by mohli na patnáct minut vypadnout do takové místnosti, a jednání by se zklidnilo,“ rozvíjí svou myšlenku.

Inspiraci čerpala z Číny. „Čínské zahrady moudrosti byla záležitost už na přelomu našeho letopočtu. Šlo o vyhrazené plochy okolo císařského paláce. Udílel tam audience, nikdo jiný tam kromě rodiny a nejvýše postavených nesměl. Byly to velké zahrady, kde zurčela voda, rostly květiny, procházela se zvířata. Třeba jeřábi, pávi, okrasné druhy kačen, jeleni a antilopy. Celé to mělo vzbuzovat pocit harmonie pro načerpání sil a relaxaci lidí, co stáli v čele říše a měli ji spravovat,“ říká. I když je přesvědčena o tom, že by politici relaxaci potřebovali jako sůl, dokáže si představit, že její nápad asi neprojde. Prostě společnost je taková.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.