Celorepublikovou oslavu Svátku práce pořádá první májový den u Křižíkovy fontány na pražském Výstavišti tradičně KSČM. Strana, která neskončila v propadlišti dějin, jak se jí před více než třiadvaceti lety z mnoha stran prorokovalo. Naopak od minulého roku je ve vedení devíti krajů, v Ústeckém má dokonce hejtmana a nemalé naděje se jí dávají i v souvislosti s parlamentními volbami, do jejichž konání už chybí jen něco málo přes rok.

„Komunistická strana je typickou protestní stranou, která velmi šikovně pracuje s prvky populismu nebo s nadbíháním voličů všude tam, kde je vidět, že selhávají zavedené strany tvořící politický establishment. Do dneška komunisté těží především z toho, že jsou od roku 1989 opoziční stranou a nenesou odpovědnost za nic, co tu uskutečnily pravicové nebo levicové strany, které se tu ve vládě střídaly,“ říká pro ParlamentníListy.cz politolog Lukáš Jelínek.

Komunistická strana Čech a Moravy je evropský unikát

Proto už pomalu přestává být vnímána jen jako strana, která tu udržovala při životě totalitní či normalizační režim a která je přitažlivá výhradně pro ty tzv. přátele starých pořádků. „Dokáže k sobě přitahovat nové i mladé voliče nebo ty, kteří jsou znechuceni politikou, jak ji provádějí ostatní strany parlamentního spektra. Když zde není kromě ČSSD žádná jiná silná levicová strana, tak budou komunisté pochopitelně sbírat hlasy těch voličů, kteří se definují ať už levicově nebo protestně a nejsou z nějakých důvodů ochotni volit sociální demokracii,“ vysvětluje Lukáš Jelínek.

„KSČM je evropský unikát, protože to je jediná komunistická strana z bývalých socialistických zemí, která neprošla žádnou zásadní změnou. Dokumentovat to lze i na jejím názvu, který se přes různé úvahy a diskuse nezměnil. Je třeba také říci, že to je jedna z nejsilnějších komunistických stran v Evropě, což má své důvody hlavně v tom, že všechny reformní síly uvnitř strany byly v rámci normalizace vytěsněny,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Sokol, politolog z Vysoké školy CEVRO Institut.

Strana se stala sběračem lidí, kteří se změnou systému považují za poražené

Komunisté těží z toho, že nikdy nepřevzali vládní odpovědnost za téměř čtyřiadvacet let od změny systému, čímž nabírají nespokojené, ale i z toho, že po tak dlouhé době nutně oslabují vzpomínky na dobu před rokem 1989. „Navíc se komunistická strana celkem přirozeně stala tou, která je sběračem lidí, jež se považují změnou systému za poražené. Taková strana by nutně musela vzniknout, kdyby tu její roli neplnila KSČM,“ upozorňuje Petr Sokol.

V průzkumech volebních preferencí se KSČM střídavě objevuje na druhém či třetím místě, a tak není od věci zamyslet se nad její možnou vládní spoluprací s pravděpodobným vítězem voleb ČSSD. „Očekávám, že by komunisté sami o sobě mezi sebou svedli dlouhou vnitřní diskusi o tom, jestli by vůbec měli někdy převzít vládní odpovědnost, protože to by pro ně pochopitelně bylo velmi nevýhodné,“ podotýká Lukáš Jelínek.

Výstrahou může být zhroucení pozice francouzských komunistů

Své pochybnosti o vstupu komunistů do vlády opírá i o historické zkušenosti. „Pro KSČM bude vždy výhodnější role opoziční strany, která může kritizovat a tvrdit, že by všechno dělala lépe. V okamžiku, kdy by do vlády vstoupila, tak by ji dříve, nebo později skutečně mohl potkat osud francouzských komunistů po roce 1981, když je François Mitterand přizval do vlády,“ připomíná Lukáš Jelínek, jak se během necelých dvaceti let zcela zhroutila pozice Francouzské komunistické strany.

Naopak pro Petra Sokola by vládní koalice ČSSD s komunisty žádným překvapením nebyla. „Současná ČSSD je v náladě, že pokud to jinak nepůjde, třeba s menšími levostředovými stranami, tak po koalici s KSČM sáhne, a to i v případě, že by se jednalo o otevřeně deklarovanou koalici. Ukázalo se to na mnoha krajských scénách, že pro ni už dnes spolupráce s KSČM není problémem. Na celostátní úrovni to může být z její strany vnímáno poněkud opatrněji, ale nepochybuji, že po tom ČSSD sáhne, když nebude zbytí,“ myslí si politolog Petr Sokol.

Vábení moci bude silnější než racionální úvaha

Komunisty by podle něj neodradilo ani to, že by přišli o výhodu věčného kritika. „Politické strany se nechovají vždy racionálně. A osobně si myslím, že pro komunisty, a to platí pro každou stranu, ale pro ně trojnásob, protože už čtyřiadvacet let nebyli ve vládě, bude vábení moci silnější než tahle racionální úvaha. Každá strana se chce dostat do vlády a budou se o to snažit i komunisté. Když tu možnost dostanou, tak nebudou váhat,“ tvrdí pro ParlamentníListy.cz Petr Sokol.

Účast komunistů ve vládě by návratem k dřívějším dobám zřejmě nehrozila. „Přece jen společnost ušla kus cesty a mezinárodní politická situace je jiná než před rokem 1989. Ale je velmi důležité připomínat, co vedlo k nástupu komunistů k moci. Je třeba přesně popisovat tu dobu, protože nikde není napsáno, že se časem neobjeví nějaké jiné autoritářské nebo totalitní hnutí, které se pokusí získat moc a zacházet s ní potom způsobem, který bude mít k demokracii hodně daleko,“ zdůrazňuje politolog Lukáš Jelínek.

Ze všech parlamentních stran je problematičnost KSČM pro demokracii největší

Za hlavní riziko pro společnost proto považuje politický populismus, demagogii, nabízení jednoduchých řešení či vlád pevné ruky. „Situace, kdy se tady v roce 1948 objevil komunismus, se pochopitelně nebude opakovat ve stejné podobě, nelze dvakrát vstoupit do stejné řeky. Ale to, že vždy bude tendence nějakých politických hnutí, která jsou na štíru s demokracií, se prosadit a uzurpovat si moc, tak to je věc,  která se bude v budoucnu opakovat a i proto má smysl hovořit o komunistech a jejich prohřešcích z té doby minulé,“ dodává Lukáš Jelínek.

Podle Petra Sokola jsou v KSČM určité elementy, ať už někteří poslanci nebo na komunistickou stranu napojené některé organizace, které se s novým politickým režimem nesmířili. „Ale zas si nemyslím, že nás v nejbližších letech čeká situace, že by komunisté mohli představy alespoň části spolustraníků realizovat. Nicméně ze všech parlamentních stran je jejich problematičnost pro demokracii největší. Někdo, kdo se hlásí k tomu, co tady 41 let bylo a nestydí se používat ten název, není stranou, o níž by se mělo mlčet, že tenhle problém má,“ konstatuje Petr Sokol.