Evergreen posledních sedmnácti let dnes projednávali poslanci. Opětovně se totiž dohadovali o tom, zda si pro sebe a pro ústavní soudce omezí doživotní imunitu. Nakonec se normu podařilo odhlasovat a imunita tak má trvat jenom po dobu mandátu. Předloha, proti níž hlasovalo pět poslanců, tak nyní míří do Senátu.

Proti úpravě imunity hlasovali Walter Bartoš, Igor Svoják a Jan Kubata (všichni z ODS) a také Daniel Korte z klubu TOP 09 a Miroslav Svoboda z ČSSD.

Při projednávání zákona se do sebe pustili ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09) a místopředseda sněmovny Lubomír Zaorálek (ČSSD). Poslanci totiž hlasovali také právě o návrhu Kalouska, jenž žádal imunitu omezit jen na projevy v Parlamentu. Jeho návrh ale nakonec neprošel. Proti Kalouskově návrhu bylo 72 zákonodárců, pro jen 50 poslanců.

Kalousek: Vidle do toho nehážu

Kalousek dnes ve sněmovně podotkl, že poslanci neumí s tímto ústavním nástrojem zákonodárci zacházet, což se prý ukázalo při vydání jeho stranické kolegyně Vlasty Parkanové k trestnímu stíhání.

„Protože neumíme tento instrument používat tak, jak bychom ho z ústavy používat měli, ale používáme ho pouze jako nástroj často velmi nechutného politického boje, odstraníme tuhle třecí plochu z našeho prostoru a významně tím přispějeme k politické kultuře v této sněmovně,“ vysvětlil Kalousek již dříve a dnes doplnil: „Zaznamenal jsem úvahy, že do toho takzvaně hážu vidle, aby ten zákon nemohl být přijat. Já chci ale připomenout, že budu hlasovat pro původní verzi, pokud můj návrh neprojde."

„Nepodal jsem svůj návrh proto, abych novele celkově zabránil, ale ten důvod je v tom, že s tímto nástrojem neumíme nakládat,“ připomenul opět Kalousek s tím, že může jít skutečně o nástroj politického boje a v tom je prý ono nebezpečí.

Zaorálek: Sněmovna rozhodně nedělá politické boje!

Na jeho slova ovšem reagoval místopředseda sněmovny Lubomír Zaorálek (ČSSD). „On tady pan ministr říkal, že chce zrušení imunity, neboť se to stalo předmětem politického boje...tak jsem se zamyslel: Udělal jsem to snad já, nebo opozice, nebo někdo z vládních stran? Pak jsem na to přišel! Jediný, kdo přišel s politickým bojem, byl vlastně Miroslav Kalousek sám a bylo to v souvislosti s vydáním Vlasty Parkanové,“ hřímal Zaorálek.

„Byl to pan Kalousek, kdo tady rozpoutal kolem toho bitvu a i dokonce kolem policejního prezidenta Lessyho. My jsme tehdy byli svědky politického boje! Přitom o vydání paní Parkanové rozhodla sněmovna racionálně a střízlivě. Proto ten důvod Kalouska je pro mne nepřijatelný,“ dodal Zaorálek a nakonec zdůraznil, že sněmovna v tomto rozhodně nedělá nějaké politické boje.

Poprvé si chtěli poslanci zrušit imunitu už v roce 1995 a od té doby bylo těchto pokusů už jedenatřicet. Poslední pokus zrušit imunitu ztroskotal loni v dubnu kvůli nedisciplinovanosti několika sociálnědemokratických senátorů, kteří klíčové hlasování v Senátu propásli.

Stíhání zákonodárce až po zániku mandátu

Nadále by podle předlohy platilo, že poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Pokud by ale sněmovna nebo Senát s vydáním nesouhlasily, nic by nebránilo stíhání zákonodárce po zániku mandátu. Obdobně by to platilo pro ústavní soudce, o jejichž vydání rozhoduje horní komora.

K normě se vyjádřilo hned několik poslancům například šéf klubu poslanců ČSSD Jeroným Tejc připomněl nedávnou změnu jednacího řádu sněmovny, na jejímž základě by měl vzniknout klub strany LIDEM, jejíž členové se do sněmovny dostali v barvách VV. Předsedkyně sněmovny Miroslava Němcová (ODS) předtím ale učinila jakýsi exkurz do historie imunity v prvorepublikovém Československu, která ukazuje i opodstatnění, které tehdy rozsáhlá imunita měla. Zmínila i tehdy možné odnímání mandátů tzv. přeběhlíkům tehdejším volebním soudem.

Jen polovina všech poslanců byla „čistá“
 

„Chtěla bych vás odkázat na digitální depozitář Parlamentní knihovny, který obsahuje soupis všech žádostí o vydání poslanců ke stíhání. Je to mimořádně zajímavé čtení,“ poznamenala kromě jiného Němcová, která si prý nechala „vytáhnout“ podle abecedního pořádku pouze písmena A a B a divila se.

„Ve volebním období 1920 až 1925 někteří poslanci čelili za jedno své mandátní volební období více než pěti žádostem o vydání a jenom u okolo poloviny všech poslanců nebylo požádáno o jejich vydání. Velkému náporu žádostí o vydání čelili v tomto období zejména němečtí poslanci, kteří se nechtěli smířit s existencí Československého státu, což bylo spojeno s řadou politických aktivit podle tehdejšího práva postižitelných,“ zmínila Němcová, která pak sypala z rukávu další podrobnosti k práci Parlamentního institutu.

Od roku 1993 sněmovna vydala k trestnímu stíhání 19 poslanců, přičemž Josef Krejsa (SPR-RSČ) a David Rath (zvolen za ČSSD) byli vydáni dokonce ve dvou případech. V nynějším volebním období vydala dolní komora ke stíhání nejvíce svých členů - zatím šest, uvedla ČTK.