Miloš Zeman je zhruba v polovině svého prezidentování. Lze si v obecnosti říci, že šlo o úspěšných dva a půl roku? Je dobře, že prezidentem se stal zrovna Zeman, a ne Karel Schwarzenberg? Co by dnes bylo v Česku jinak?

Zcela subjektivně se domnívám, že prezident Zeman se ve svém úřadě osvědčil, a že pozitiva vyplývající z jeho aktivit přesáhla některé zápory. Oceňuji, že je ve svých postojích čitelný a konzistentní, někdy však nechává zbytečně vynikat své „ego“, což potom při řešení problémů může být kontraproduktivní. Na rozdíl od pana Schwarzenberga se jedná o osobu, která hájí oprávněné zájmy daleko širší části občanského spektra. Prezidentský mandát neumožňuje významnější exekutivní kroky, tudíž ani v případě zvolení Karla Schwarzenberga prezidentem by nedošlo k nějaké zásadní změně či posunu v orientaci České republiky. Snad by měly některé zájmové skupiny cestu k prosazení svých zájmů jen „více vymetenou“. Konkrétně mohu uvést například Sudetoněmecký landsmanšaft.

Zeman se vydal poměrně aktivně na pole zahraniční politiky. Kritizoval sankce proti Rusku, navštívil Moskvu a metropole dalších postsovětských států, rovněž jel do Číny. Co z jeho ,,východní“ politiky lze chválit, a co ne? Dle expertů zanedbává tradiční pojetí lidských práv a preferuje dělání byznysu... Je to dobře? Je něco, co se mu v oblasti vztahů s někdejším SSSR a Čínou nepodařilo, byť o to sám stál?

Se Zemanovými kroky v souvislosti s Ruskem a Čínou souhlasím. Nemyslím si, že se v jeho pojetí jedná o nějakou politiku „provýchodní“, spíše cítím zájem o politiku pragmatickou a racionální. Ti, co mu pokrytecky vyčítají zanedbávání tradičního pojetí lidských práv, jsou povětšinou lidé, kteří tato práva obhajují pouze selektivně a jen tam, kde se jim to do jejich světonázoru účelově hodí. Nemyslím si, že Rusko a Čína porušují lidská práva specificky více či nějak zásadně rozdílněji než některé země takzvaného západního světa či dokonce země světa arabského, prozápadně orientovaného. Jestli se Zemanovi něco nepodařilo, tak se domnívám, že se mu nejspíše jednalo o ještě užší hospodářskou provázanost, konkrétně o zvýšení počtu investorů z Ruska a Čína na území ČR.

Islám, imigrace, Islámský stát... Zde prezidentův hlas zní jasně: Odmítá přijímání muslimských uprchlíků, Islámský stát srovnává s nacismem, vybízí k ostraze hranic před imigranty. Liberální komentátoři tvrdí, že se podbízí xenofobním pudům české veřejnosti. Postupuje v tomto tématu Zeman správně? Má šanci zlepšit si u české veřejnosti ratingy popularity skrze hraní na tuto notu, či dokonce výrazně posílit svou pozici? Kterými výroky v oblasti imigrace a islámu spíš prospěl, a kterými spíše uškodil?

Ano, postupuje správně! Populismem bych nenazval vyjadřování přirozené obavy o českou identitu a dosažený stupeň hospodářského vývoje a kvalitu života, tedy o stav, na kterém se podílela řada generací našich předků. Na místě je i obava z multikulturálního střetu, který nikdy a nikde v minulosti nedopadl zcela dobře. Nálepkování „xenofobií“ považuji za scestné, každoročně přijímáme stovky politických migrantů a nikdy jsem neregistroval proti tomu žádný odpor, a to ani ze strany prezidenta Zemana

„Kunda sem, kunda tam...“ „Vláda zkurvila služební zákon.“ Jistě si pamatujeme prezidentovo rozhlasové vystoupení, po kterém pedagogové namítali, že prezident kazí děti. Zeman se hájil, že šlo o citace. S odstupem doby: Pomohlo toto extempore Zemanovi, nebo si jím uškodil? Je zde názor, že podobnými kroky prezident utvruje své pevné jádro...

Ano, toto je jedna z věcí, která se mi na prezidentovi nelíbí. Být „lidovým tribunem“ ještě neznamená vyjadřovat se za každou cenu jako „lidoop“ s omezenou slovní zásobou. Nemyslím si ale, že by se tyto jeho slovní excesy nějak zásadněji dotkly morálního vývoje české mládeže. To by se jí potom muselo zakázat sledování televize, internet či například kontakty s vrstevníky a podobně. Možná se Zeman domnívá, že se většina společnosti s ním potom lépe identifikuje nebo, že svým vyjádřením dodá použitím vulgarismů větší váhu a získá pozornost. Možná se mu to i daří, ale já osobně bych se vydal jiným směrem.

Vrávorání nad korunovačními klenoty, kauza Peroutka, výroky o zdravotně postižených či slova, že 17. listopadu nešlo o masakr. Zeman zkrátka umí zaujmout. Jak vidíte tyto jednotlivé „případy“ a doplnil byste nějaké?

Takže postupně. Situace u korunovačních klenotů byla nešťastná, ale ve srovnání s obdobným chováním jiných vysokých ústavních činitelů se dá zcela výjimečně „přivřít oko“. Kauzu „Peroutka“ nedokážu posoudit, jestli to pan prezident někdy někde četl, budiž. Ale ani v opačném případě bych toto nějak dále zbytečně neextendoval. V této zemi jsou daleko větší problémy, kterým se ale věnuje daleko menší pozornost. 17. listopadu zcela prokazatelně o žádný masakr nešlo, stačí se jen podívat, jaký je oficiální přístup represivních složek k demonstrantům v takzvaných tradičních demokraciích západního typu. Samotný význam slova „masakr“ nacházím také zcela někde jinde. Asi největší hloupostí, co jsem od Zemana slyšel, byl výrok, že by „spojenci měli provést preventivní útok na Írán“. To mi skutečně „zůstal rozum stát“!

Pokud jde o Zemanovu popularitu, tak ta utrpěla jak po „lánském puči“, tak po zmíněném vulgárním vystoupení. Ale později se začala zvedat, což je i současný trend. Každopádně, zakotvuje se někde lehce nad padesát procent. Je dle vás Zemanův cíl mít co nejvyšší popularitu, nebo mu stačí to „něco“ nad padesát procent? Za Havla i Klause měl prezident zpravidla vyšší podporu.

Klausovu, ale zejména Havlovu vyšší podporu v prezidentském úřadě spatřuji v tom, že příslušníci jejich „klik“ měli významný vliv na média, což se v případě Zemana tak úplně tvrdit nedá. Myslím, že se současný prezident výší procentuální podpory nějak více nezabývá, ostatně nezabývají se jí ani jiní, přemýšlivější občané. Je jim totiž jasné, že se průzkumy často od reality odlišují a často poměrně zásadně.

Miloš Zeman dlouhodobě nemá rád novináře, novináři zase nemají rádi Zemana. Kdo za tento vztah může? Jsou novináři na prezidenta zbytečně zlí, nebo jen chrání Česko před jeho, jak naznačují, poklonkování Rusku, buranstvím, xenofobií a podobně? A jak reagovat na Zemanovy výpady vůči ČT a snahám jí škodit?

Je faktem, že mnozí novináři zneužívají svého postavení k prosazování politických názorů vlastních, zájmových skupin či názorů majitele média a ve své činnosti často překračují hranici únosnosti. O „objektivitě“ ani nemluvím. Toto se týká i veřejnoprávního média ČT, s jejíž informační a dokumentační činností je velká část společnosti nespokojena. Ke schvalované zprávě o činnosti ČT budu mít v Poslanecké sněmovně v září zásadní připomínky, jako jsem již měl i ke zprávě o hospodaření ČT! Na místě prezidenta bych některá média, a to zejména ta, která jsou notoricky známa svou neobjektivitou či zavádějícími a lživými informacemi, ignoroval a neplýtval energií k útokům na ně.

„Nebudu fíkusem v koutě a úředníkem, co jen podepisuje“, opakuje často prezident a jedná podle toho. Například odmítá jmenovat některé profesory, komentoval složení vznikající vlády a hlavně bez ohledu na sněmovní většinu jednu vládu sám stvořil. Zaslouží si jako přímo zvolený prezident Zeman víc svobody? Které kroky, kterými vybočil nad běžný rámec, mu lze schvalovat, a které již ne? Má dojít k úpravě prezidentských pravomocí?

Z přímé volby prezidenta vyplývají všude na světě i vyšší pravomoci. Osobně bych však ty stávající u nás nikterak nenavyšoval, či snad pouze ve výjimečných případech, aby nedošlo k podlomení principu parlamentního systému. To, že prezident překračuje jakýsi zažitý „běžný“ rámec automaticky neznamená, že něco ze zákona porušuje. Komentovat by měl moci jakkoliv a cokoliv a svým podpisem by měl stvrzovat pouze to, o čem je pevně přesvědčen. Nejasnosti ve výkladu Ústavy či jiných legislativních norem, které si potom Zeman vysvětluje podle svého, nejsou jeho problémem. Právě v nejednoznačnosti výkladu práva vidím u nás velký problém, který by se měl řešit spíše!