V úterý se českými médii rozlétla zpráva o smrti bývalého generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše. Někdejší komunistický předák zemřel nejspíš minulý týden, pohřeb měl již proběhnout v motolském krematoriu. Jakeš zemřel ve věku 97 let. Prakticky do poslední doby se pravidelně objevoval na veřejnosti, zvláště při komunistických oslavách prvního máje na pražském výstavišti v Holešovicích.
Miloš Jakeš celý život trval na svém přesvědčení o správnosti a prospěšnosti socialistického státu, v jehož čele stál do jeho pádu v roce 1989.
ParlamentníListy.cz se zeptaly politiků, jak se s odstupem 30 let dívat nejen na jeho “dílo”, ale i na 70. a 80. léta obecně.
“Byl to nešťastník. Pro přesvědčeného komunistu, jakým on byl, zažít úpadek a rozpad toho hnutí muselo být strašné. De mortuis nil nisi bene (o mrtvých jen dobře, pozn.red.), tudíž aspoň nevraždil,” uvedl pro ParlamentníListy.cz čestný předseda TOP 09 a poslanec Karel Schwarzenberg.
Pirátský předseda poslanců Jakub Michálek pronesl varování i k současné době. “Je to symbol konce éry, kdy nás největší část komunistické nomenklatury opouští a svět se definitivně mění. Bohužel současný svět svou efektivitou či vyjadřováním premiéra stále leckdy vyvolává vzpomínky na dobu pana Jakeše, což mi úplně legrační nepřijde,” konstatoval.
Místopředseda KDU-ČSL a europoslanec Tomáš Zdechovský nechtěl Jakešovu osobnost takto těsně po jeho smrti komentovat. “Naše rodina si za komunismu užila obrovskou šikanu. Přesto si nedovolím komentovat v době odchodu Miloše Jakeše jeho osobnost a dílo. Modlím se za pozůstalé a přeji nám všem, aby se tato doba nikdy nevrátila,” uvedl Zdechovský.
“Je v lidské přirozenosti trochu a někdy i hodně si idealizovat léta našeho mládí. To platí i o době reálného socialismu, kterou ti starší z nás prožili na vlastní kůži. Vnímala jsem intenzivně strach mých rodičů a prarodičů, kteří prožili válku, 68 a stále mi zní v uších “Zuzanko, hlavně v té škole nic neříkej”. Moc mi to nešlo… Naše děti se dnes (díky bohu) smějí a nechápou, když jim vyprávím o frontách téměř na cokoli. Faktem je, že když se některým podařilo podívat se na tehdejší Západ, zírali do výkladních skříní s otevřenou pusou. Mnohem horší to bylo s obyčejnou lidskou svobodou. Pravda, když jste drželi ústa a krok, režim vás nechal na pokoji. Ale běda, když jste pusu otevřeli. A to nehovořím o zadrátovaných hranicích a o praktické nemožnosti, aby se obyčejný člověk podíval do světa. Pokud tedy za svět nepovažujeme NDR či Maďarsko. Miloš Jakeš byl jakýmsi ztělesněním závěrečné fáze chátrajícího socialismu. Trochu směšným, trochu děsivým. Pokoj jeho duši,” uvedla pro ParlamentníListy.cz poslankyně Trikolóry Zuzana Majerová Zahradníková.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka