ČeskáPozice píše, že ve styku s mudžahedíny byl například poslanec STAN Stanislav Polčák, senátor za TOP 09 Jaromír Štětina, předseda poslaneckého klubu TOP 09 Petr Gazdík, europoslanec ODS Oldřich Vlasák či poslanec KDU-ČSL Daniel Herman. Odborník na mezinárodní politiku Daniel Solis upozornil, že mudžahedíny podporují i europoslanci Jan Zahradil z ODS a Richard Falbr z ČSSD.

Nejprve marxisticko-islamističtí spojenci Chomejního

ČeskáPozice.cz popisuje historii mudžahedínů. Lidoví modžáhedové jako islamisticko-marxistická skupina mají dodnes ve znaku kromě pušky s bodákem také srp a rudou hvězdu. U počátků Lidových modžáhedů byl už v šedesátých letech manžel Marjam Radžavíové (ta je vede nyní) Masúd. Pod jeho vedením pak bojovali společně se silami ajatolláha Chomejního, který následně nastolil islamistickou teokracii, proti režimu prozápadního šáha Mohammada Rezy Pahlavího i proti zájmům USA, které tehdy teheránského krále všemožně podporovaly.

Mudžahedíni podnikali kromě agitace také gerilové a teroristické útoky a sabotáže a těmito metodami přispěli k revoluci, která v roce 1979 šáha smetla a vynesla do čela země radikálního šíitského islamistu ajatolláha Chomejního.

Islámsko-marxistická levicová gerila se poté podílela na účtování s činiteli svrženého režimu. Později se však různé revoluční proudy rozkmotřily a Radžavíovi upadli u Chomejního tábora v nemilost. A tak začal manželský pár a jeho ozbrojené bojůvky útočit i na nový režim. Například v červnu 1981 teroristé zabili v centrále prorežimní politické strany sedmdesát lidí. Zanedlouho zahynul při výbuchu jiné bomby prezident Islámské republiky Mohammad-Alí Radžáí a spolu s ním i premiér Mohammad-Džavád Báhonar. Později bojovali mudžahedíni proti vlastním krajanům, když spolupracovali s režimem Saddáma Husajna.

Teroristické útoky na íránské, irácké, ale i americké a evropské cíle

Solis uvádí, že během sedmdesátých let se mudžahedíni dopustili mnoha teroristických útoků na íránské, irácké, ale i americké a evropské cíle. Po roce 1981 MEK ovládla jako největší z pěti členských skupin exilovou Národní radu íránského odporu (NCRI) se sídlem ve Francii, prostřednictvím které od té doby působí politicky.

Tato teroristická organizace figurovala na seznamu teroristických organizací Ministerstva zahraničí Spojených států amerických již od roku 1997. Od roku 2002 byla tato skupina také na seznamu teroristických organizací Evropské unie. Roku 2012 byla vedena jako teroristická organizace v Kanadě a na seznamu teroristických organizací zůstává v Austrálii.

Čeští politici, kteří s mudžahedíny navázali spolupráci, se zaklínají tím, že organizace byla vyškrtnuta ze seznamu teroristických organizací a že je v opozici proti íránskému režimu.