Jak hodnotí Jiří Koskuba a Jaroslav Kubera poslední dny ve funkci prezidenta Václava Klause? Objevila se celá řada negativních akcí, až útoků, proti němu – je to běžná součást demokracie, nebo spíše absence Čechů ctít nejvyšší autoritu?

„Svůj názor, hlavně asi na nejzávažnější událost – tedy žalobu kvůli velezradě - jsem již prezentoval v minulosti, nerad bych se tedy opakoval. Každopádně poslední dny Václava Klause na Hradě jistě z pohledu i samotného odstupujícího pana prezidenta opravdu, ale opravdu, nepatřily k těm nejšťastnějším. To vše po jeho celých dlouhých 23 letech ve vysoké politice. To vše u osobnosti, která, jak známo, kritiku příliš nebere. Je pravdou, že tohle umí málokdo. Ale ještě méně je lidí, kteří o sobě takřka vůbec nepochybují. Obávám se, že pan prezident Klaus se sám do tohoto pidiklubu neomylných počítá. O to více kritika bolí a až přímo uráží. Horší však je, když si ji člověk vůbec nepřipustí. Natož aby se nad ní zamyslel. Pak nepadá na úrodnou půdu. Nemůže. A taky nepadla. Jasně, amnestie je jeho ústavním právem. Ale tato byla a je ve svém důsledku naprosto zpackaná. Vidí a tvrdí to většina národa, přitom nejen právních laiků. Kromě pana prezidenta samotného, bohužel. Jinak by jistě ve svém posledním čtvrtečním projevu neprohlásil, že by generální prezidentský pardon udělil znovu. Přestože jej dále považuji za jednu z velmi mála osobností polistopadové politiky, toto prohlášení i na mne působí trochu jako vztyčený prostředníček. Podobná gesta lze těžko přehlédnout u prostých politických osůbek. U člověka formátu pana Václava Klause pak už vůbec ne. Svědčí, bohužel, pro to, že opravdu nastal čas na změnu. Novou epochu, jak sám pravil,“ reagoval na první téma ve svém komentáři pro ParlamentníListy.cz Jiří Koskuba. 

Poznamenal však také to, že na druhé straně objektivního pozorovatele zarazí, kdy a kde se tak náhle vyrojilo tolik halasných a rozhodných kritiků. „Mám pochopitelně na mysli hlavně ty mediálně již dříve známé. Mnozí opravdu roky mlčeli, pokud přímo hlavě státu nepodlézali. Zázračně prohlédli až v těch posledních dnech či přímo hodinách prezidentování. Král je mrtev, ať žije král. Zřejmě si však spíše jen naslinili prst a zvedli ruku. I proto se mi do této náhlé tlačenice nechce. Nic proti kritice, zvláště má-li opodstatnění. Naopak kdo mlčí, ten souhlasí. Ale spravedlivý kritik by měl připomínat spíše elegantního dravce, než supa. Pan odstupující prezident i na amnestii naštvaný lid mi proto snad promine, ale třeba happening s Moranou, propiskami a narcisy mi přišel daleko trefnější, než obžalování z velezrady. Navíc se obávám, že efekt bude totožný. I proto raději volím tu legraci,“ uzavřel Koskuba.