Otevřel ji turistům, založil u ní sklářské muzeum, minipivovar i pivní lázně. Díky tomu na rozdíl od mnoha konkurentů sklárna přežila dodnes. František Novosad má stále plno energie a vize do budoucna. Ze současné politické situace je ale otrávený.

„Jsem nazlobený sám na sebe. Dlouhých dvanáct let jsem volil ODS a věřil jsem jim. Nebaví mě podnikat ve společnosti, která chudne. Přičemž její špičky rozkrádají miliardy. Jsem přesvědčen, že práva v Plzni jsou jejich a ti lidé si vychovali svoje kádry a dali je na přední místa ve státní správě, u policie, u státních zástupců i soudů. Jde o chobotnici se stovkami chapadel. Jsem hrozně zklamaný z vývoje. Řeknu vám šílenou větu, která mé pocity vystihuje. Jako kapitalista budu v příštích volbách volit komunisty,“ šokuje Novosad. Od doby opoziční smlouvy jsou dle jeho slov ODS a ČSSD na podstatných věcech dohodnuté a kradou společně.

Více příběhů ZDE

Nejslušnější v Parlamentu? Komunisté

„Když se podívám na parlamentní strany, tak nejslušnější mi vycházejí právě komunisti. V minulém režimu bylo plno špatných věcí, ale ne zase všechno. Můžeme se bavit o zemědělství, plánování, zadlužování, přerozdělování. Evropský kapitalismus nefunguje a v tomto pojetí nemá budoucnost. Dovolím si dnes tvrdit, že socialistické přerozdělování bylo spravedlivější a lepší, než to současné evropské. Je nerovnoměrné, nespravedlivé a diskriminační vůči některým členským státům,“ domnívá se podnikatel. „V Česku jsou navíc peníze umrtvené v majetku úzké špičky lidí. Peníze se musí točit. Základní princip ekonomiky, kde se vyrábí a spotřebovává, je porušený. Kde je práce – je prosperita. Kde není práce – je bída,“ komentuje.

John? Slušný člověk

Rozhovořil se i o Věcech veřejných. To není žádná nová strana, působila už v minulém volebním období v Praze. „Myslím si, že Radek John je slušný člověk, který celý život brojil proti nešvarům a levotám. Ale ODS nasadila do Věcí veřejných Bártovce, aby je rozložili,“ myslí si.

Sedíme v jeho kanceláři v areálu nejstarší fungující sklárny na světě, která letos slaví 300 let od založení. Novosad vzpomíná, jak ho osud nasměroval k tomu, aby se stal sklářem. „Ke sklu jsem se dostal náhodou. Chtěl jsem být letcem, absolvoval jsem už první testy na Střední školu dopravní leteckou v Košicích. Bohužel mě srazil opilý motorkář, když jsem jel na kole, a strávil půl roku v nemocnici,“ vysvětluje. Ze zdravotních důvodů se tedy na školu nedostal. „Zároveň už skončily přijímací zkoušky na střední školy. Řešilo se, kam se mnou. Dostavoval se kombinát v Novém Boru, takže jsem se dostal tam,“ uvádí. O sklářství přitom v té době neměl ani ponětí. „Byl jsem ale pracovitý, rychle jsem se adaptoval. Sáhl jsem na píšťalu a ono to kupodivu šlo. Bez problémů jsem se vyučil,“ říká.

K dalšímu posunu mu pomohl mariáš, který hrával od dětství. „Hrál jsem ho s učitelem Josefem Muchou a ten mi jednou říká – Co tady děláš, máš na víc – a sám mi přinesl přihlášku na sklářskou průmyslovku v Novém Boru, dokonce ji tam i osobně donesl,“ směje se.  Po vojně pracoval se sklem v Kamenickém Šenově. Od roku 1990 začal v podnikat v oblasti lustrů a skla. A opět zasáhla do jeho života osudová náhoda. „Na jaře 1992 jsem si udělal kýlu a musel do nemocnice, kde jsem 14 dní ležel a nudil se. Zrovna začínala privatizace. Sekretářka mi nosila podklady a já za tu dobu napsal tři privatizační projekty,“ říká. Jeden z nich byl právě na harrachovskou sklárnu. „Po roce jednání jsem ji zprivatizoval,“ upřesňuje.