Veleba poukazuje na to, že Česká televize je placena z televizních poplatků, které musí platit i ten, kdo ji nesleduje. „Jde o nucenou televizní daň. Je ji nucen platit i ten, proti kterému se lže. To je jednání v rozporu s dobrými mravy,“ vysvětluje senátor důvody, které jej k sepsání novely zákona o televizních a rozhlasových poplatcích vedly.

Fakt poškození musí uznat některá z mediálních rad nebo soud

Proto Veleba navrhuje, aby televizní a rozhlasový poplatek neplatily osoby, které byly vysíláním České televize či Českého rozhlasu postiženy, po dobu 5 let. Fakt poškození ale musí uznat Rada České televize, respektive Rada Českého rozhlasu, případně Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, což je státní orgán, který má v působnosti zákonnost a monitorování rozhlasového a televizního vysílání. Fakt poškození může také uznat soud.

• Kompletní návrh senátora Jana Veleby ČTĚTE ZDE

Novela by umožnila i náhradní plnění, bylo by ale vyšší, než je současný poplatek

Velebův návrh umožňuje náhradní plnění za televizní a rozhlasovou daň. Aby byla zajištěna vážnost úmyslu náhradního plnění, je toto plnění stanoveno na 1,2 násobek výše příslušného poplatku. Náhradní plnění musí být poskytnuto na kulturní účely nebo televizní a rozhlasové vysílání, například na vysílání křesťanských médií Radio Proglas nebo Televize Noe. Příjemcem náhradního plnění by mohly být jen příspěvkové organizace státu, kraje nebo obce nebo právnické osoby s veřejnou prospěšností.

Zmíněný návrh novely také umožňuje platit televizní či rozhlasový poplatek ve prospěch příslušného studia České televize či Českého rozhlasu. „Nemění se tím příjem této částky pro Český rozhlas či Českou televizi, ale zohledňuje se spojení obyvatel s konkrétním regionem, kde žijí a kde příslušné studio působí,“ uvedla tisková zpráva senátora Veleby s tím, že takový krok umožní poplatníkům, aby podporovali především to vysílání, které sledují a poslouchají v rámci České televize či Českého rozhlasu.