Jako první na setkání senátorů promluvil předseda Senátu Milan Štěch, který kromě jiného připomněl i památku letos zemřelého senátora Jiřího Dienstbiera. Právě jeho jméno bylo totiž spojeno i s Havlovým, oba patřili mezi tzv. chartisty a mezi disidenty. Exministr zahraničí a senátor Dienstbier byl spolu s Havlem a Václavem Bendou dokonce ve vězení.

Řeči se posléze ujal místopředseda Senátu Petr Pithart. Kromě jiného vzpomněl i Charty 77 a to, že nyní přibývá demokracie, ale ubývá svobody.

Zazněla i Dvořákova Novosvětská - Largo

Havla v Senátu připomněly nejen projevy představitelů Senátu, ale také krátký dokumentární film o Havlových vystoupeních a návštěvách v horní komoře parlamentu. Mnozí z více než stovky příchozích už krátce před začátkem využili možnost zapsat se do kondolenčních listin.

Po projevech a zvukovém záznamu zazněla na půdě Senátu také Symfonie č.9, e-moll, op. 95 zvaná jako Novosvětská či Z Nového světa od Antonína Dvořáka, konkrétněji 2. věta tedy Largo z této symfonie. "Novosvětská" je nejen nejvýznamnější autorovo dílo tohoto typu, ale lze ji zařadit nejen k absolutní špičce hudebního romantismu, ale též k nejlepším dílům světové symfonické tvorby všech dob.

Není asi náhoda, že právě "Novosvětská" zazněla v horní parlamentní komoře, neboť symfonie č.9 vznikla v době Dvořákova pobytu ve Spojených státech amerických, kde Dvořák působil v letech 1892 až 1895  jako ředitel newyorské konzervatoře. Rovnítko je tady právě mezi tím, že Havlova první zahraniční cesta vedla také do USA, kde v roce 1990 vystoupil se svým projevem v americkém Kongresu. Novosvětskou má ve svém pravidelném repertoáru také New York Philharmonic.

Byl v Senátu naposledy v roce 2002

Havel jako prezident navštívil Senát naposledy v roce 2002. Tehdy 18. prosince na slavnostním shromáždění k šestému výročí ustavující schůze horní komory mimo jiné uvedl, že Senát dokázal, že jeho vytvoření a existence jako ústavní pojistky má smysl. Naposledy byl bývalý prezident v horní komoře letos v polovině ledna při posledním rozloučení se svým kolegou z disentu Jiřím Dienstbierem. Konalo se ve stejném sále jako nynější shromáždění.

Slavnostnímu sálu horní komory dnes vévodí Havlova fotografie s černou stužkou. Pod ní je kytice ve státních barvách se stuhou Senátu, za ní státní vlajka a černý prapor. Hoří tu dvě bílé svíce.

Havel se zapsal do historie českého Senátu mimo jiné i tím, že z titulu hlavy státu svolal jeho zasedání na 9. prosince 1996. Připomíná to i kopie tohoto dokumentu s Havlovým podpisem, která je v sále vystavena spolu s kopií usnesení horní komory ze 3. dubna 2003. Podle něho "Václav Havel zasloužil se o stát". Senát mu stejným rozhodnutím doživotně propůjčil Řád Bílého lva a Řád Tomáše Garrigua Masaryka.

Uznání zásluh formou zákona dosáhl jako první právě Masaryk, k němuž bývá Havel pro svůj důraz na mravní hodnoty a humanismus přirovnáván. Vláda v pondělí navrhla parlamentu schválit podobný zákon, podle něhož se Havel zasloužil o svobodu a demokracii.