Co dělá Pavel Varvařovský tradičně v sobotu o půlnoci?

Přiznám se, že jsem založením venkovan a pokud to jen trochu jde, trávím víkendy v domku na vesnici. Chodím spát dosti brzo a vstávám, jak se říká: 'se slepicemi'. Abych nespal, to by se musela stát opravdu mimořádná událost. A ta mne zaplaťbůh už dlouho nepotkala.

Všední pracovní náplň ombudsmana Vás k ponocování také nenutí?

V poslední době se mi stává, že se budím dřív, než mám v plánu. Odpozoroval jsem, že to bývá okolo třetí hodiny ráno. Při té příležitosti se mi občas vybaví něco, co souvisí s funkcí ombudsmana, a pak už neusnu. Pravidlem nebo záměrem to ale v mém případě nikdy není.

Co Vám udělalo v poslední době opravdovou radost?

Jedna věc, která souvisí jak s profesí tak s osobním životem. Minulý týden mi vyšla malá knížka se všemi sloupky, které jsem za rok a čtvrt napsal pro Lidové noviny. V nich se snažím spojit právní osvětu se soukromým lidským pohledem na svět. Jmenuje se České maličkosti. Splnil jsem si dávný sen. Práva jsem totiž studoval s tím, že v oboru nikdy dělat nebudu. Chtěl jsem dělat žurnalistiku, jenže promoval jsem v roce 1968 a pak bylo vše poněkud jinak.

Jaký nejsložitější případ jste za poslední rok řešil?

Nevím jestli nejsložitější, ale rozhodně nejvyšší počet podání se v poslední době točí okolo sociálních reforem, což je komplikované především argumentačně. Argumentačně a právně je pak velmi složitý také spor mé kanceláře s ministrem financí Miroslavem Kalouskem ve věci práva obcí regulovat hrací automaty na svém území. To se nám neustále vrací.

Ze strany firem provozujících hazard zaznělo, že v tomto sporu nejste nestranný. Nadržujete prý odpůrcům hazardu - částečně proto, že informace máte jen od nich. Budete se tomu nařčení nějak bránit?

Snažím se úřad vykonávat, jak jsem slíbil, tedy nezávisle a nestranně. Do záležitosti jsem se dostal jen jako vedlejší účastník řízení před Ústavním soudem, šlo o zrušení vyhlášek obcí, což požadovalo Ministerstvo vnitra. Postavil jsem se na stranu obcí, protože si myslím, že to samospráva regulovat může. Tento názor jsem měl už v době, kdy jsem byl ústavním soudcem, a býval jsem přehlasován. Že mi někdo spílá, jak jsem nakloněn té či oné straně? Už jsem si zvykl a ono to tak bývá, že člověk bývá na jedné straně sporu. Na mých výstupech navíc asi nikdo nenajde tendenčnost. Jsem ten poslední, kdo by se nechal ovlivnit přáním jiných. Mám už určitý věk a funkci ombudsmana beru jako přesčas, takže zůstávám klidný. Ti, kdož mě kritizují, se hluboce mýlí.

Prezident Václav Klaus nedávno navrhl do pozice ústavního soudce Zdeňka Koudelku z ČSSD. Jeho nominace vyvolala doslova bouři reakcí. Vy jste také působil jako ústavní soudce, jak na Vás celé to dění působilo?

V červenci roku 2003 končil větší počet ústavních soudců. Věřili jsme, že se návrhy budou podávat v dostatečném předstihu, aby se nakonec nestalo to, co se stalo, tedy že plénum ÚS nebylo usnášeníschopné. Když potom opět bylo, nastal jiný problém. Deset či jedenáct soudců není patnáct a pokud je na zrušení zákona potřeba devět hlasů, pak v situaci, kdy něčí návrh získá hlasů osm, může dotyčný argumentovat tím, že kdyby byl plný počet soudců v plénu, jeden hlas by se pro něj ještě našel. Není to situace contra constitutionem, ale býti by měla. Myslel jsem si, že pokud už taková situace jednou nastala, udělá se vše proti jejímu opakování a tyto kroky provede Hrad, respektive ti, kteří pro pana prezidenta tuto agendu spravují, ale nestalo se.