Na programu posledního sněmovního Výboru pro obranu byl diskutován postoj Ministerstva obrany ke změnám v projektech, plánech a strategických dokumentech, v důsledku úspor v rozpočtu kvůli sanaci škod způsobených pandemií koronaviru. Očekával jsem změny ve strategických dokumentech, které budou reagovat na aktuální změny v bezpečnostním prostředí (kybernetická bezpečnost, biologické hrozby, terorismus atp.) a následně přehodnocení koncepce armády a následně některých strategických a významných vyzbrojovacích projektů, tedy zejména amerických vrtulníků a BVP. Kromě škrtech v rozpočtu za 2,9 miliardy korun jsme si ale vyslechli pro mě překvapivé stanovisko ministra obrany Lubomíra Metnara - nic ostatního není třeba měnit (?!?). Následně byl představen možný katastrofický scénář rozpočtu Ministerstva obrany na následující roky s plánovanými dopady. Tento dokument byl ale neveřejný a proto ho komentovat nebudu.
Obecně se čeká meziroční propad naší ekonomiky minimálně 10% a následně nástup ekonomické krize. V USA je aktuálně 1 milión osob nakažených koronavirem. Ve Francii je 10 miliónů nezaměstnaných. Špatná jsou i čísla z Německa a samozřejmě Španělska a Itálie a k tomu může přijít druhá vlna koronaviru. Anebo všichni s napětím sledují chování mezi Tureckem a Řeckem a k tomu hrozí rozpad eurozóny. Stát na tuto krizi připraven nebyl a není. Před 15ti lety byl zrušen Hlavní úřad civilní ochrany a jeho složky buďto zanikly, anebo něco převzali hasiči. Byla to chyba. Podle zprávy o zajišťování obrany, na tom naše armáda v některých oblastech také není kulantně řečeno "zcela dobře" atd. Bezpečnostní situace ve světě není dobrá a bude se dále zhoršovat. Vzroste ještě více role národních států a samozřejmě potřeba zvyšování jejich obranných schopností. Státy se budou čím dále více muset spoléhat samy na sebe. Obranou počínaje a třeba potravinovou soběstačností konče. Například sousední Rakousko má 70 tisíc rezervistů, které jsou schopni v případě potřeby povolat a nasadit, my máme pouhých 1500 aktivních záloh a tak by se dalo dlouze pokračovat.
Je jasné, že vláda by měla pomáhat všem našim lidem, na které dopadly důsledky koronaviru. Mezi jinými například přijala novelu zákona o rozpočtové odpovědnosti, kterou zadlužila náš stát ve výši 1 biliónu korun (!!) na dalších 7-10 let. Proč by se ale mělo škrtat pouze u armády, u které se škrtá a slibuje již minimálně posledních 15 let? Když ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) prosadí zrušení tzv. "účtenkovky", má to své opodstatnění. Stejně to byl pochybný projekt na kterém se přiživovali podvodníci. Ale zatímco ministryně financí následně prosadí ve vládě deficit státního rozpočtu ve výši 200 miliard, aby z toho o pár týdnů později bylo šmahem 300 miliard korun, tak Ministerstvo obrany provede škrty v plánovaných výdajích ve výši 2,9 miliardy korun. Co ale ostatní ministerstva?
Ty naopak plánují další výdaje (místo škrtů) jako by se nic nedělo, protože je tu přeci schválený 300 miliardový deficit. Tak třeba ministr kultury Zaorálek (ČSSD) chce přidat divadelním hercům celkem navíc 1,8 miliardy korun a ministryně práce a sociálních věcí Maláčová (ČSSD) navrhuje přidat za březen a duben pracovníkům v sociálních službách odměny ve výši 15-45 tisíc korun, což je celkově téměř 8 miliard korun. Ministr vnitra Hamáček (ČSSD) také plánuje odměny pro policisty a hasiče. Určitě si je zaslouží. Nebo ministr zdravotnictví Vojtěch (za ANO) připravuje sanaci vybraných šesti nemocnic v Praze a v Brně a zvýšení plateb za státní pojištěnce. To vše bude stát předběžně dalších 19 miliard korun. (Tady je také na místě otázka, proč sanace pouze některých nemocnic a nikoliv všech, a jak k tomu přijdou nemocnice, co nejsou mezi vyvolenými anebo hospodaří dobře?!?).
Jinými slovy, všichni ministři se snaží "koronavirové" situace využít ve prospěch svých rezortů, kromě Ministerstva obrany. Vojáci, kterých je nasazeno 8 tisíc na rozvozech ochranných prostředků, posílení policistů na hranicích, odběrných místech, chytré karanténě až po léčebny dlouhodobě nemocných a lůžek následné péče v Mariánských Lázních, těm je potřeba poděkovat ale také je patřičně motivovat. Nutno také dodat, že toto masivní nasazení vojáků je důsledkem skutečnosti, že ministru vnitra Hamáčkovi chybí několik tisíc policistů a to dlouhodobě. Přitom ČSSD má v gesci Ministerstvo vnitra s krátkou přestávkou již druhé volební období (Chovanec, Hamáček), tedy více než šest let.
Ze schváleného rozpočtu na rok 2020 vyplývá, že letos má být armádní rozpočet ve výši 1,3% HDP a na příští rok vláda ve svém Programovém prohlášení deklarovala 1,4%. Příští rok je volební a vše ostatní je tedy ve hvězdách. Každému soudnému člověku musí být také jasné, že ta 2% HDP v roce 2024 jsou v řádu sci-fi a na strategické nákupy armádní výzbroje nebude v příštích letech dost peněz. Ve srovnání například s partnery z visegrádské čtyřky Česká republika investuje do obnovení svých ozbrojených sil nejméně. Nutno dodat, že dlouhodobě. Takže některé projekty bude potřeba zásadním způsobem přehodnotit, některé seškrtat a některé definitivně opustit. Vždy při tom je však potřeba brát v úvahu maximální podporu domácího průmyslu jako prvořadou, pokud je to možné.
Takže na jednu stranu je slovy náčelníka Generálního štábu AČR z armády torzo a ještě k tomu se jim nyní bude krátit rozpočet? To postrádá logiku. Potom tedy plní armáda pouhou roli "užitečných idiotů", a to vždy, když je jí potřeba. To je ale za pár dnů zapomenuto. Ministr obrany Lubomír Metnar (za ANO) slibně započal dlouho odkládané akvizice a nyní má neskutečně "nabito" a argumenty na oprávněné navyšování rozpočtu pro armádu. Pokud promarní tuto jedinečnou šanci na zvýšení dlouhodobě podfinancovaného armádního rozpočtu, řekněme na snesitelných a přijatelných 1,6 - 1,8 % HDP (podle řádně připravených akvizičních projektů), tak se přidá k zástupu zpěváků, ořezávačů sádla a herců, na jejichž ministrování se nevzpomíná v dobrém. Armádu totiž svými kroky poškozovali.
V Poslanecké sněmovně můžeme vézt politické debaty nad parametry státního rozpočtu a rozpočtové kapitole Ministerstva obrany (zahraniční operace, americké vrtulníky, nemovitá infrastruktura, BVP atd). Pokud ale bude pro rozpočtovou kapitolu Ministerstva obrany vyčleněno málo, potom není moc nad čím diskutovat. Takovýto rozpočet lze potom nazvat pracovně "přežívající a umírající". Já osobně bych to následně vojákům objasňovat nechtěl, protože bych to prostě neobhájil. Přitom možnosti obhajoby tu jsou! Tato politická odpovědnost je ale na jiných.
