Pravdou je, že v pozdějších letech se moderní teologové více zajímali o díla H. Konga, Ratzinger zůstal na své pozici a dá se říci, že malinko couvl ve svých názorech zpět. Z toho také pramení jeho nálepka konzervativního teologa, ale spravedlivé je přiznat, že tomu tak vždy nebylo a jeho myšlenky dokázaly oslovit a možná podnítit i ty, kteří jsou dnes nositeli moderní teologie.
Kromě této vzpomínky chci ještě zmínit dva postoje, kterými mne Benedikt XVI. výrazně oslovil. Prvním jsou tato jeho slova: „Ekonomická a finanční paradigmata, která platila v posledních letech, musí být změněna, nový ekonomický pořádek musí zohledňovat lidskou důstojnost a vzájemnou solidaritu.“ Asi není třeba k tomu nic dodávat, jsou to slova i do našeho prostředí a určení skutečných hodnot - na prvním místě je lidská důstojnost, ekonomika jí musí být podřízena.
Druhý postoj, který kladně hodnotím, není nic překvapivého, je to jeho rezignace. Václav Klaus se mýlí, když děkuje Benediktu XVI. za jeho nedokončený zápas a má tím na mysli skončení jeho pontifikátu. Papež bývá v církvi označován jako servus servorum, tedy služebník služebníků a pokud uzná a je přesvědčen, že z nějakých důvodů nemůže tuto službu svým bratřím poctivě vykonávat, není to odchod z nedokončeného zápasu. Zápas je skončen, začíná jiná kapitola, obojí však má svůj význam a svoji hodnotu. V tom se liší vnímání věřícího, třeba i vysokého hodnostáře od vnímání některých politiků, pro které je odchod z postu téměř konec světa a ztráta jimi vnímaných hodnot a priorit. Církevní život a jeho hierarchie se politickému životu a jeho systému nepodobá, je to téměř nesrovnatelné, ale jako příklad služby by mohla rezignace současného papeže posloužit i našemu politickému životu.
Benediktu XVI. je za co děkovat a současně mu popřát, aby v nové službě měl dost síly a také ji dokončil v pravdě.
