historik, publicista a editor revue Střípky ze světa
Hvězdná pěchota, placená za horory o „totáči“, pajdá. Zatím to zvládala o jedné berli. Té z dvojího metru. Vše, z čeho své horory plichtí, se však děje tady a teď.
Turecko, jak známo, „přistupuje“ k Evropské unii. Už dlouhé roky. Poslední z testů, v pořadí, jak je na tom s „evropskými hodnotami“, podstoupila Drážďanská symfonie. Galakoncert v Istanbulu nakonec skrečovala sama německá diplomacie.
Europoslanec Jiří Maštálka, zotavující se po zdravotním trablu, se sobotního jednání ÚV KSČM ještě zúčastnit nemohl. Svůj diskusní příspěvek zaslal písemně.
„V říjnu 1956 se Anglie, Francie a Izrael pokusily svrhnout egyptského prezidenta Gamála Abdana Násira. Plán skončil fiaskem,“ připomíná německý publicista Heiko Flottau rovných šedesát let poté.
Ta komedie už nudí. Elity se sice slétají co týden. Tu do Bruselu, tu klidně i do Bratislavy. A trapně předstírají, že cokoli opravdu řeší.
Ta komedie už nudí. Elity se sice slétají co týden. Tu do Bruselu, tu klidně i do Bratislavy. A trapně předstírají, že cokoli opravdu řeší.
To, co 11. září 2001 stalo doopravdy – a kdo tahal za nitky toho masakru – se s erárním výkladem míjí velkým obloukem. Ten groteskní švindl popírá zákony fyziky. Znectily ho i tucty prominentních akademiků.
Fidelovi je devadesát. Dědil by parádní latifundia. Smetánce, podlézající Americe, hodil rukavici už jako studentský lídr.
„IS je značně efektivní ideologický, politický a sociálně-ekonomický projekt, opírající se o rozvětvenou rodinnou strukturu a expanzi kvalitativně jiného sociálně-politického a sociálně-ekonomického modelu,“ píše profesor Sergej Birjukov.
Nadějí voní už titulek – Od pokroku ke katastrofě a zpět. Uvádí článek ve čtvrtečním Salonu, literární a kulturní příloze Práva. Napsal ho Martin Škabraha. Je o koloběhu katastrof a revolucí. O pokroku, co musí pohromě předejít:
„PALESTINSKÝ mladík se vloupal do osady, vešel do nejbližšího domu a ubodal 13letou spící dívku, poté byl zabit. Tři izraelští muži unesli náhodně vybraného 12letého palestinského chlapce, odvlekli ho na pole a zaživa upálili,“ píše Uri Avnery.
„Politici slibují, že budou příčinám migrace čelit přímo v chudých zemích. V Africe se však EU snaží prosadit katastrofální smlouvy o volném obchodu,“ píše členka kabinetu v Ogun State, průmyslovém centru Nigérie, v německém Die Zeit. Rozvojovou eko
Vláda schválila novelu, zpřísňující postih terorismu. Tvrdší sazby čeká i jeho financování a propagaci. Až po 12 let natvrdo, ovlivňuje-li masové publikum. Krok, reagující na akutní hrozbu, však klade i frapantní otázky.
Polská rusofobie umí zvlášť bizarní kousky. Do prádla si ji vzaly i Frankfurter Allgemeine Zeitung. A sice v reportáži o zdivočelé křeči, kulminující v souvislosti s varšavským summitem NATO.
„Evropská komise chce o smlouvách o volném obchodu typu TTIP rozhodnout, aniž se dotáže národních parlamentů,“ píše spolková ministryně spravedlnosti ve vládě Gerharda Schrödera (1998-2002). Za „cynické“ a „škodlivé“ to považuje dvojnásob po brexitu
Rozhovor místopředsedy ÚV KSČM Josefa Skály s Rádiem Impuls o sporech ve vládní koalici a interpretacích studené války.
Odpovědí na Brexit – tak jako na každý problém - má být ještě víc integrace, tvrdí Jean-Claude Juncker i šéf Evropského parlamentu Martin Schulz. Problémem, a nikoli řešením, jsou přitom oni dva, píše Der Spiegel.
„27 miliónů. Tolik sovětských občanů zahynulo coby oběť německé války v letech 1941 až 1945. To číslo tu mnozí neznají. Anebo znát nechtějí,“ všímá si Peter Jahn, historik a letitý šéf Německo–ruského muzea v Berlíně–Karlshorstu.
Po dobu mnoha generací bylo zvykem, že americká veřejnost široce akceptovala tento dvoustranický systém, který byl pokládán za to nejlepší možné řešení.
„Nevím, kdo vymyslel ty zvěsti, že Kuba je teď ve smrtelném nebezpečí, ztratila orientaci a je s to se po jediné smrtící Obamově návštěvě zhroutit,“ píše Andre Vltchek, americký investigativec s českými kořeny.
