Na nezájem médií si už několik let rozhodně nemůže stěžovat podnikatel a donedávna mluvčí Asociace cestovních kanceláří Tomio Okamura. Z původně krátkých komentářů k oblasti cestování postupně přešel na komentáře ke společenskému dění a jeho blog na iDnes.cz se stal úplně nejčtenějším. I to zřejmě přispělo k tomu, že se v internetových anketách o nejlepšího kandidáta na prezidenta objevoval v popředí většiny žebříčků.

Okamura už se netají tím, že si svou oblibu u veřejnosti chce otestovat v podzimních volbách, v nichž chce kandidovat do Senátu. Musí ale počítat s tím, že se už nebude jen hřát v mediální přízni, jako tomu bylo dosud. Ukázalo to i dnešní vydání týdeníku Reflex a magazínu Dnes, kde byl vykreslen jako vypravěč přisprostlých historek nebo novodobý Švejk.

Pečlivě smontovaný česko-japonský mýtus

Reflex se v reportáži věnuje Okamurovu vystoupení ve Slavičíně, do jejíž sokolovny zavítal se suitou imitátorů, bavičů a muzikantů. I když lidé Okamuru chválí jako spontánního, podle autora je celý líbivý česko-japonský mýtus o šikmookém šikanovaném chlapci z děcáku, co nadělal miliony na turistech a teď chce spasit i nás, pečlivě smontován.

Podnikatel přitom neskrblí superlativy na zemi, v níž žije. „Taková krásná země, takové lidi a takové možnosti nenajdete nikde na celé planetě! Máme české syrečky, máme českou svíčkovou – máme i další věci!“ Snad i proto nabízí nepolitické firemní vedení státu právě nám, tak skvělým lidem: zemi nepovedou zkorumpovaní politici, ale čestní „profíci“ jako Okamura.

Dobře namíchaný koktejl Prezident Okamura

Během svého vystoupení dává k lepšímu příběh o čínské penisové restauraci, kam ho vzali tamní obchodní partneři. „Zřejmě to bude něco chutného, říkal jsem si,“ stěží zadržuje smích nad vlastním vtipem. „A oni mě vzali do prvního penis restaurantu! Byl to koňský penis, byl dlouhý, hnědý a žilkovitý a já přemýšlel, jak to tomu koňovi uřízli. Teda, ženský, co se smějete? Neviděly jste nikdy penis?“ vtipkuje Okamura.

Ani magazín Dnes ho nepředstavuje jako politika, kterého by stálo za to volit. „Co vznikne, když dáte dohromady televizní pořad, bestseller, celorepublikové turné, pivo, slivovici, sushi a nejčtenější blog? Prezident Okamura,“ je hned na začátku šestistránkového článku nazvaného Novodobý Švejk zřejmé, že o žádné chvalozpěvy na jeho adresu nepůjde.

Dotaz odpoví ještě dříve, než ho položíte

„Myslím, že by se kolegové měli vrátit do novinářských škol, protože Okamura není Švejk. Podstata Švejka je, že nemá na věc vlastní názor. Naopak Okamura zodpoví dotaz ještě dříve, než mu ho položíte,“ poznamenal při listování čtvrtečním tiskem komentátor Lidových novin Petr Kamberský ve vysílání Studia 6 České televize.

Na obranu novinářů je však třeba uvést, že se nechali inspirovat tím, co jim na adresu Okamury uvedl sociolog Ivan Gabal. „Říká to, co lidé chtějí slyšet. Když cítí, že si získá popularitu na Romech a na tvrzení, že společnost obírají o peníze a nepracují, tak to bude říkat,“ konstatuje Gabal. „Je to takový soudobý politický Švejk, který se staví do pozice hlasu lidu.“

Největší lháře bude podnikatel žalovat

„Oba texty – jak Reflex, tak příloha MF Dnes – nejsou zpravodajské, ale komentativní články psané s jediným cílem jakkoli mě dehonestovat. Nejsou první a nebudou poslední – nikomu neupírám právo mě nesnášet. Zlé je, že tu novináři bezostyšně lžou, překrucují, a to prokazatelně. Připisují mi věty, které jsem nikdy neřekl. Popisují to, co se nikdo nestalo. A to, co se stalo, se pokoušejí převrátit do co nejvíce negativního světla,“ reaguje pro ParlamentníListy.cz Tomio Okamura.

Podnikatel je přesvědčen, že lži a pomluvy překračují to, co je v jakékoli demokratické zemi přípustné. „V těch nejkřiklavějších případech budu uplaňovat právo tiskové odpovědi a největší lháře budu žalovat. Není přece možné, aby si kdokoli vymyslel nějakou pitomost, a pak ji předložil veřejnosti jako fakt,“ zlobí se Okamura.

Do Senátu se stejně jako Václav Fischer může dostat

Pozornost, kterou sdělovací prostředky Okamurovi věnují, se zdá přehnaná. „Až tak zajímavý, aby mu dva hodně čtené týdeníky věnovaly v jeden den až šest svých stránek, mi nepřipadá. On vždy uměl bezvadně pracovat se sdělovacími prostředky. A i když zrovna tyto dva texty ho nevykreslují právě v nejlepším světle, tak i negativní reklama je reklama,“ říká pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Jiří Mikeš.

Podle lektora VŠE musí Okamura, když má tolik rád publicitu, počítat i s tím, že se o něm nebude psát jenom tak, jak by se mu zamlouvalo. „Ale i tak lidé budou spíše věřit jemu než novinářům, kteří o něm píší. I proto si myslím, že se do Senátu díky své popularitě dostane podobně jako kdysi Václav Fischer. I když je otázka, co tam bude proti těm stranám dělat,“ dodává Mikeš.