Do auly Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci zavítalo dnes dopoledne jen několik málo studentů poslechnout si slova zatím z boje o Hrad vyřazeného Vladimíra Dlouhého. Hned v úvodu diskuse se studenty se hovořilo o devadesátých letech, kdy byl Dlouhý ministrem průmyslu a obchodu za ODA ve vládách Václava Klause.

90. léta byla obdobím velkých příležitostí

„Devadesátá léta byla obdobím obrovských příležitostí a kdo byl tenkrát v politice, může děkovat osudu, popřípadě jiným nehmotným bytostem, které spravují svět, za tu šanci podílet se na přeměně režimu. Tuto dobu hodnotíme jako velmi úspěšnou, pokud porovnáme ekonomickou transformaci v ČR s ostatními středo či východoevropskými zeměmi. Na druhé straně je ale veřejností tato transformace vnímána dosti negativně v souvislosti s privatizací. Devadesátá léta se také podepsala na současných politických stranách, kdy zaznamenáváme obrovskou míru korupce a klientelismu," uvedl politolog Pavel Šaradín z místní katedry politologie a evropských studií, která setkání uspořádala.

• TÉMA Přímá volba prezidenta

Na to hned reagoval Dlouhý. „Během prvních dvou tří let, poté, co nás v prosinci 1989 jmenoval do funkcí ještě Gustáv Husák, si myslím, že jsme udělali velmi dobrou práci a jsem na to pyšný. Ten, kdo mi dal šanci, nebyla žádná nehmotná síla, ale Václav Havel, který se mě zeptal, jestli nechci do vlády. Bylo to ale také trochu štěstí a připravenost a odvaha nastartovat základní ekonomické změny jako rychle liberalizovat ceny a současně nastavit takovou politiku, aby se zabránilo inflaci a otevřít ekonomiku zahraničnímu obchodu a konkurenci. Při těchto krocích byl určující osobou Václav Klaus,“ řekl Dlouhý.

Obrovská poptávka po rychlé privatizaci

Podle něj další období bylo složitější. „Co se týče privatizace, byla tu obrovská poptávka po tom, abychom udělali privatizaci rychle, ať už ze strany politiků, tak veřejnosti, která požadovala, abychom se rychle dostali na úroveň Německa nebo Rakouska. Veřejnost také chtěla privatizovat masově. Dnes nevíme, co by se stalo s Českou republikou, kdybychom privatizovali jiným způsobem. Nicméně po dvaceti letech jsme narazili na ekonomickou a hospodářskou krizi a ustáli jsme ji s nízkým dluhem a nízkými deficity veřejných financí. Čili ukazuje se, že jsme neudělali zas tak mnoho věcí špatně,“ hájil se Dlouhý.