ParlamentníListy.cz si na toto téma popovídaly s Ivanem Noveským, dlouholetým propagátorem finanční gramotnosti, prezidentem Asociace finanční a občanské gramotnosti, autorem soutěže Finanční gramotnost, spoluautorem Slabikáře finanční gramotnosti. Zdůraznil, že jedním z hlavních důvodů špatné situace je nízká úroveň finanční gramotnosti většiny občanů. Staré dobré zásady „pracovat a šetřit“ totiž upadly v zapomnění v době socialismu i v době vytváření prvobytně kapitalistické společnosti po roce 1989.

Dluhy domácností jsou v řadě případů věrným průvodcem takových rodin po mnoho let. Jestliže se stane něco neočekávaného, co vychýlí finanční stabilitu napjatého rozpočtu, roztáčí se spirála dluhů. Ta  někdy končí i exekucemi, které systémem, jenž v Česku v této oblasti panoval, někoho zavedly až na okraj či úplné dno lidské společnosti. Co s tím? Stále častěji se objevuje v této souvislosti sousloví finanční vzdělávání, posilování finanční gramotnosti. Jenomže – je to skutečně cesta, jak žalostný stav napravit?

Finanční gramotnost je v poslední době poměrně rozšířené i praktikované téma. Existují však nějaká měřítka, která by ukázala, jak jsou přednášky na toto téma úspěšné v praxi? Zda lidé, kteří tímto vzděláváním projdou, jsou v životě odolnější proti životním finančním karambolům než ti, co třeba žádné finanční vzdělání neabsolvovali ?

Finanční gramotnost bohužel nemá přesně měřitelné hodnoty, jako třeba když řešíme problematiku dlouhodobé nezaměstnanosti. Tam se to samozřejmě dá ekonomicky posoudit, poněvadž když si vezmu, že nezaměstnaný stojí státní rozpočet zhruba 200 tisíc ročně, tak vím, že když zaměstnám 10 lidí bez práce, ušetřím státnímu rozpočtu cca 2 miliony korun. Ty má stát k dobru. U finanční gramotnosti je to bohužel jinak. Tam to konkretizovat na nějakých číslech nelze. Jde o prevenci, jak je známo, prevence je nejlacinější a nejefektivnější.