Tato nová regulace podle názoru Wagnerové, prezentovaného v komentáři pro sobotní Právo, „upravuje poskytování život zachraňující, zdraví zachovávající či utrpení zmírňující zdravotní péče v nejvlastnějším smyslu.“ Tato péče je podle zákona zcela nepochybně hrazena z veřejného zdravotního pojištění a dle Listiny je garantována bez dalších plateb.

Zákon podle ní sice mluví o hrazení ekonomicky nejvýhodnější varianty léčby, „avšak i ta musí splňovat zákonem vymezený účel.“ A pokud jde o to ostatní, tedy o „nadstandardy“, tak ty musejí být upraveny vyhláškou, a ne jakýmsi metodickým pokynem, jako je tomu v tomto případě.

„Nemocnice musí poskytovat takovou péči, aby všichni pojištěnci měli stejnou měrou nárok na taková ošetření a léčby, jež odpovídají objektivně zjištěným potřebám a požadavkům náležité úrovně a lékařské etiky,“ tvrdí Wagnerová, která na podzim kandiduje do Senátu za Stranu zelených.

Co nejvíc bezplatného

Odkazuje přitom na nález Ústavního soudu z roku 2002, podle kterého je třeba čelit nezákonnému vybírání peněz za služby, které jsou hrazeny z povinného pojištění. Do této kategorie podle Wagnerové patří všechny možné registrační poplatky a režijní příplatky, stejně jako úhrady za „lepší“ výkony, pokud spadají do plně hrazené péče.

„Vývojová orientace zdravotnictví,“ cituje dále nález ÚS, „musí být založena nikoliv na přesunu „lepších“ úkonů z bezplatné péče do hrazené, ale naopak ve směru úkonů poskytovaných bezplatně.“ To podle Wagnerové odpovídá i mezinárodním konvencím.

Pokud se bavíme o úkonech plně hrazených z veřejného pojištění, tak platby za „lepšího“ lékaře k jejich vykonání představují diskriminaci nemajetných, kteří si nemohou dovolit zaplatit za lepšího lékaře. To je podle Wagnerové zjevně v rozporu s Listinou.

„Celá reforma, počínaje zaváděním poplatků, popírá vlastní a tradiční účel zdravotního pojištění. Nenazývám jí proto reformou, nýbrž restaurací poměrů z počátku devatenáctého století,“ uzavírá bývalá ústavní soudkyně.