Ve vánočním rozhovoru pro ParlamentníListy.cz zmínil filosof Václav Cílek jednu z amerických bezpečnostních analýz, podle níž má v roce 2013 až 2014 dojít k rozsáhlým nepokojům ve větší části Evropy, což má být způsobeno růstem nezaměstnanosti, cen energií i potravin.

Věříte i vy sám této analýze a také tomu, že mezi zeměmi, v nichž rozsáhlé nepokoje propuknou, bude i Česká republika?

Vždycky, když sem přijedou cizinci, říkají, že u nich by lidé už dávno vyšli do ulic a my Češi si tady jenom sedíme. Tak vznikla představa, že jsou Češi apatičtí a nic nedělají. Ale to, co Češi určitě dovedou, je pamatovat si. Oni sice nic nedělají, ale všechno si pamatují. Můžeme se podívat na jeden národ, který byl tradičně považován za ještě víc apatický než Češi, a to Rusy. Stačí jedny ne zrovna povedené volby a najednou máte v Rusku demonstrace v ulicích. Já osobně bez jakéhokoli strašení předpokládám, skoro jako všichni, zhoršování poměrů. Půjde zejména o snížení daňového výběru, takže to by se mohlo projevit asi tak v polovině roku 2012, ve druhém pololetí by mohlo dojít na nějaké úsporné balíčky a v roce 2013 až 2014 dojde i v Česku k sociálním nepokojům.

Ta perspektiva je taková, že se stačí podívat na dynamiku zadlužování. Kdyby všechno šlo hodně plynule, tak my se musíme zadlužovat dalších pět nebo sedm let. Nemůžeme rovnou skočit do toho nemít žádný dluh, abychom to všechno najednou odsekli. To znamená, že se nakumuluje dluh, který u více evropských států dosáhne nebo přesáhne 200 procent HDP, u Japonska možná 300 procent HDP, a teprve pak bude možné se z toho pomalu krok po kroku dostávat ven. A tenhle proces, kdyby šel úplně optimálním způsobem, to znamená cestou pozvolného snižování a pozvolného splácení dluhu, trvá patnáct až pětadvacet let. V průběhu tohoto procesu není jiná volba, než že dojde k odbourávání toho státu, kterému se někdy říká stát blahobytu, ale on je to blahobyt jen pro někoho.

Může být případnou rozbuškou pro propuknutí nepokojů u nás vedle nespokojenosti s ekonomickou situací také zaměření proti menšinám, cizincům nebo těm, kdo nechtějí pracovat a žijí ze sociálních dávek?

Francouzský historik Jean Delumeau napsal významnou monografii „Strach na západě ve 14. až 18. století“. Upozorňuje v ní na existenci období, kterým se říká velký strach. Je to hlavně spjaté s Velkou francouzskou revolucí a dá se to popsat tak, že se splétá několik pramínků strachu. Třeba první pramínek strachu je strach klimatický. Ze změn, ze sucha. My jsme za ta staletí tak propojeni s klimatem, že když se něco děje, tak nás to doopravdy vnitřně rozhodí. Do toho jdou další strachy, jestli budu mít penzi, jestli děti půjdou na dobrou školu, jestli budu mít na doktora, jestli budu schopen platit nájemné. To znamená, že jednou za čas doopravdy dochází ke splétání mnoha různých obav do jednoho mocného proudu strachu.