Laughland se širšímu českému publiku představil vůbec poprvé. Vystudoval filosofii na prestižní univerzitě v Oxfordu a poté se mimo jiné věnoval práci v Evropské nadaci a na sorbonnské univerzitě. V současnosti působí v pařížském Institutu pro demokracii a spolupráci. Je autorem mnoha textů, z nichž zmiňme alespoň do češtiny přeložený Znečištěný pramen pojednávající o tom, že dnešní podporovatelé EU měli podobné argumenty jako nacisté, či příspěvek Od Lenina k Lennonovi, který je součástí jednoho ze sborníků prezidenta Václava Klause, s nímž se – nikoli poprvé – setkal i včera.

Ve svých pracích se zabývá především kritikou evropské integrace, současného konceptu lidských práv, nového světového řádu, odhalováním kořenů Evropské unie, funkce mezinárodních soudních tribunálů apod. Těmto tématům se věnoval i ve včerejší přednášce.

Západ přejal marxismus. Bojuje proti národnímu státu

Nejprve se zaměřil na problematiku domnělého studenoválečného antagonismu demokratický Západ vs. komunistický Východ. Laughland objasnil, jak západní demokracie postupně přejímaly mnohé z prvků svého soupeře, začaly samy sebe představovat jako pokrokovější a nakonec porazily sovětský socialismus na jeho vlastním poli.

Základem marxismu je podle něj metafyzická koncepce světa jako něčeho, co se neustále proměňuje. Neexistuje nic absolutního, posvátného, žádná Pravda. V tomto ohledu mohli marxisté navázat na řeckého filosofa Hérakleita z Efesu či darwinisty. Všechny vývojové etapy měly svůj smysl, ale žádná nemůže být trvalá. Důležité přitom je, že vývoj postupuje od nižšího k vyššímu, což má při aplikaci na lidskou společnost znamenat, že směřuje ke svobodě. Ta je ovšem možná pouze bez státu. Jakékoli pokusy o popírání těchto „faktů“ představují zdroj nesvobody.

Národní státy jsou podle marxistů pouze přechodnou vývojovou fází na cestě ke svobodě. K té udělal svět velký krok díky buržoazii, která vytvořila světový trh a ve svém důsledku globalizaci. V globalizovaném světě dochází ke všeobecné centralizaci, míšení jednotlivých dílčích celků (např. národů) a tvorbě kosmopolitismu. Nikoli náhodou marxisté tvrdí, že dělník nemá žádnou vlast. Levice tedy hájí tento pokrokářský univerzalismus, který má vyústit v úplnou svobodu a zrušení státu, zatímco pravice se staví za existenci státu, národů, soukromého vlastnictví, toho, co je.