V souvislosti s prezidentskou kampaní prý Macháček nejčastěji myslí  na to, jak naložit s obrovským potenciálem, který se objevil na podporu Karla Schwarzenberga. „Vůbec nešlo o nějakou adoraci či zbožštění Karla Schwarzenberga, ale o pocit, že máme jako národ a společnost na více než na obutí Pražského hradu do patnáct let starých bačkor,“ vysvětluje komentátor. Desetitisíce lidí v této zemi prý usilovaly o to, abychom na postu hlavy státu měli někoho, za koho bychom se nemuseli stydět- „slušného, laskavého a dobrého člověka.“

Sám za sebe Macháček přiznává, že ačkoliv by jako komentátor v médiích hlavního proudu měl vyzývat spíše ke spořádanosti, cítí se velmi rozpolcen. „Vůbec mi nevadí, když část společnosti dá či dává Zemanovi najevo negativní emoci, aby pocítil, že způsoby, které on a jeho tým předvedl v kampani, jsou a budou pro část společnosti navždycky neodpustitelné,“ píše.

Pokud prý někdo Zemanovi tyto věci připomene demonstrací nebo ostrým happeningem či dokonce stávkou, Macháček jej prý kritizovat rozhodně nebude. Lidé prý mají svaté právo vykládat, že Zeman není jejich prezident. „K demokracii totiž patří jak svobodné volby, tak hlasité projevy nespokojenosti, a když na to přijde, i občanské neposlušnosti,“ píše.

Kolem Zemana se prý znovu objevují nejrůznější gauneři, spojení s podvody a mafiánskými praktikami. A rovněž celebrity ze stoky normalizační kolaborantské zábavy. V tom případě se prý nelze divit, že lidé nevěří, že jejich kontrolu bude plnit ochotný NKÚ. Symbolem odporu k nové normalizaci by prý mohlo být právě ono knížecí „číro“.

Velkolepému vítězství, které blok Klause se Zemanem připravoval deset let, prý nejspíš nešlo zabránit. Ale ta obrana, která zmobilizovala opoziční část společnosti, prý stála za to.