„Úplně mne dostala kauza s režisérem Troškou, kterého jednak nechtěl jáhen pustit do kostela s ženami z filmu, aby si tam nazkoušeli píseň, a kterého pak jeden můj kolega – nemohu říct spolubratr, protože si to nezaslouží – nazval debilem a kritizoval ho za to, že natáčí v kostele. Který navíc nepatří církvi,“ říká mladý páter, který se z pochopitelných důvodů obává odhalit svou identitu, byť se v duchovní sféře nyní více pohybuje za hranicemi ČR. Dokonce z různých stran slyší „hon na čarodějnice“, cože je to za faráře, který si „dovolí“ říkat, co si myslí a kritizuje společenství. Není prý dostatečně loajální.

Vše je o lidech

Přes deset let prý slouží mše, potkává se s lidmi doma i v zahraničí a jak říká – všechno je to o lidech.

„Jsou tací, kteří jdou se srdcem na dlani a to platí i o nás kněžích. Pak jsou ale tací, kteří nemají v kostele co dělat a opravdu bych vzal velké koště a vymetl je. Víte, co je nejhorší, že takový zapšklý fanatik, který se padesátkrát denně modlí Otčenáš, si myslí, že má cestu do nebe snad předplacenou. A to je omyl. Když vidím, jací lidé kostely, mše, bohoslužby navštěvují, je mi z toho smutno. Jen vyjdou ze zpovědnice, nebo ze samotného kostela, už pomlouvají, nenávidí, kritizují,“ říká duchovní, který si myslí, že by římskokatolická církev měla projít zásadní reformou.

Bývalý papež Jan Pavel II. tento proces prý nastartoval, ale současný Benedikt XVI. to zabrzdil. Takový je názor nejen mladého faráře, ale i mnoha dalších duchovních.

„Strašně mne naštvalo, když jsem se dozvěděl o kauze s panem Troškou. Toho člověka si nesmírně vážím, protože dělá pro lidi to, co bychom měli dělat my. Umí jim dát v této složité době naději, radost v duši. Umí je rozesmát a umí je potěšit, oprostit od starostí a často od žalu, který prožívají. A jestli je v jeho filmu slovo „p*del“, nebo se farář jmenuje „Šoustal“, to je úplně jedno. Protože je to opravdu ze života. U nás je bohužel takový úzus, že slušný je jen ten, kdo nemluví sprostě. Mnohem větší sprosťák je ale přeci ten, kdo ubližuje, mstí se a uráží druhé a bezdůvodně. Proč by pan Troška nemohl natáčet v kostele, ty jsou pro všechny, nejen pro jáhna nebo kněze a pár věřících. Proč by se tam nemohlo zpívat a tleskat. U Salesiánů se taky hraje na kytary, dělají se rockové mše, tleská se. V USA, kde jsem strávil čtyři roky, se v kostelích i tančí. To jen my jsme tady stále ustrašení a s pocitem, že kostel musí být tmavý, smutný a lidé vážní a musí možná i brečet. Omyl!“ říká jasně páter, který si říká „Petr“.

Kauza s režisérem Troškou, kterého jáhen Karel Fábera v Pištíně na Českobudějovicku odmítl vpustit do kostela nastudovat si s členkami štábu písničku, mimochodem církevní, a druhý – kněz Ján Němec, který prohlásil, že „Troška je debil“, je prý jen důkazem toho, kam se církev ubírá. A stydí se v takovém případě prý za takové lidi i za církev.

Kostely jsou pro všechny!

„Není to jen o tomto, ale je to znamení, že jdeme o sto let zpět. Lpíme na majetku, soudíme lidi, zakazujeme, děláme jen z některých „vyvolené“, přitom kostel je pro všechny! Věřící i nevěřící, ženy i muže, hetero i homosexuály, černé i bílé, malé i velké, doktory i uklízečky. Naše církev není schopna se postarat o majetek, který má, a chce další. Přitom je schopna přivést tento stát klidně do problémů? Vždyť mnoho kněží si musí kupovat benzín, platí na farách činže, sami si často kupují roucha a ještě ze svého podporují třeba rodinu z farnosti, která je ne svou vinou na sociálním dně. Nestěžuji si, dělám to rád a s láskou, ale měla by to dělat církev jako taková. Příjmy církve jsou v poměru počtu obyvatel a skutečně se hlásících k víře obrovské,“ míní páter.