Pane poslanče, jste členem správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, jaké vám z této funkce vyplývají povinnosti?

Správní rada VZP řeší především zásadní otázky spojené s fungováním pojišťovny - rozhoduje o zakázkách nad určitým finančním limitem, zabývá se hospodařením a strategickými záměry do budoucna. Jednání probíhá zpravidla jednou za měsíc. Dále jsou zřízeny pracovní skupiny, které se zabývají specifickými oblastmi, jako jsou finance, investice, prevence. Tyto skupiny se scházejí před samotným jednáním správní rady a dle tematického zaměření projednávají danou problematiku.

Je nezbytné být na každé jednání připraven, tzn. před konáním jednání prostudovat materiály ke každému bodu programu a případně si dohledat další potřebné informace i z jiných zdrojů.

Podařilo se vám v této organizaci prosadit něco zásadního?

Jelikož jsem nováček v tomto orgánu, tak mi zabralo poměrně dost času seznámit se s chodem pojišťovny. Pokud mohu hovořit za všechny členy v orgánech VZP za Věci veřejné, naším prvotním cílem je zejména hospodaření, zamezení plýtvání prostředků ze zdravotního pojištění a snaha objasnit některé všeobecně známé kauzy. Nejznámějším případem je kauza IZIP, kde jsme již podali trestní oznámení a podnět finančnímu úřadu k prošetření finančních toků.

Nebije se vaše členství ve VZP s členstvím výboru pro zdravotnictví?

Dovolím si tvrdit, že právě naopak. Původní profesí jsem ekonom, proto je mi blízká spíše ekonomická, finanční stránka zdravotnictví. Ale k tomu, aby se člověk správně orientoval v celém oboru, to nestačí, proto vítám to, že mohu ve výboru pro zdravotnictví pracovat právě s lékaři a naslouchat jejich zkušenostem z praxe.

Zároveň jste členem expertní skupiny pro řešení problematiky definice nároku pacienta - standardu a nadstandardu. V jakém stavu je ta definice?

Tato skupina se sešla asi třikrát. Byla to iniciativa, která původně vzešla z výboru pro zdravotnictví. Postupně se však začalo více touto problematikou zabývat ministerstvo, kam nakonec všechna jednání a rozhodování o nároku pacienta spadají.

V Třinci jste předsedou Věcí veřejných, jak se vám daří získávat členy? Máte tam podporu veřejnosti?

Nárůst nebo úbytek členské základny Věcí veřejných je stejný jako u jiných politických stran. Nejvíce členů se přihlásilo před parlamentními a komunálními volbami, nyní se jedná spíše o běžný stav s mírným nárůstem.

Podpora veřejnosti se nejlépe pozná právě dle výsledků ve volbách. Je však třeba denně vnímat podněty občanů a snažit se jim pomoci. Aktuálně se zabýváme stavbou přeložky silnice I/11 na Třinecku.

Jak velkou máte členskou základnu a jakého věkového složení?

Třinecký klub je spádovým klubem i pro okolní obce. V současnosti čítá 9 členů ve věku mezi 30 a 60 lety. Setkání klubu probíhá minimálně jednou za dva měsíce, ale spíše je to podle potřeby. Některé aktuální věci řešíme prostřednictvím elektronické pošty nebo mobilních telefonů.

Víte co trápí vaše voliče na Třinecku? Jak často se s nimi setkáváte?

Pro veřejnost je otevřena regionální kancelář, na svých webových stránkách mám zveřejněny i všechny kontakty, takže s veřejností jsem, dá se říct v každodenním spojení. Největší ohlas mezi lidmi většinou způsobí aktuálně projednávané zákony a připomínky k nim.

Umíte řešit jejich problémy? Umíte jim poradit?

Mohu říct, že ve většině případů se podaří alespoň částečně daný problém, někdy větší, někdy menší, vyřešit. Pokud pomoc není v mých silách, odkážu alespoň na kompetentní osobu. Neobracejí se na mě pouze běžní občané, ale například i starostové nebo starostky okolních obcí, kteří řeší zase jinou problematiku. Jedná se tedy o různorodé spektrum problémů a je určitě dobré srovnávat teorii ve sněmovně s praxí v obyčejném životě.

Co vás na parlamentní politice nejvíce překvapilo?

Všechno. Je veliký rozdíl sledovat politické dění z obrazovky nebo prostřednictvím novin a pak se dostat do reálného sněmovního života. Asi k tomu patří všechny ty roztržky, hádky, spory, stejně jak je tomu v každém jiném zaměstnání. Pokud se to však přežene, potom se nemůžeme divit, že zájem o politiku klesá a obraz politiků v očích veřejnosti je takový, jaký je. A je škoda, že se tím pádem ocitáme všichni v jednom koši.