„Nechceš něco jíst, už jsi víc než 24 hodin nic nesnědl,“ ptá se jej v ukázce citované deníkem Blesk manželka Eva. „Jen si něco dejte. Hned tak něco slušnýho k jídlu mít nebudete,“ doporučuje mu i jeden z policistů, vykonávajících domovní prohlídku. Rath má však prý žaludek sevřený tak, že nepozře ani sousto. Jeho žena se k němu nakloní a pošeptá mu: „Abys věděl, ať se stane cokoliv, budeme za tebou vždycky stát přes všechno, co se kdy stalo.“

Rath prý musí odvrátit zrak, protože se mu do očí tlačí slzy a poslední, co by si přál, je rozbrečet se před policejním komandem. A tak manželce jen pošle vděčný pohled.

Nad ránem se účastnil i domovní prohlídky u své přítelkyně a matky druhého syna Renaty Horké. „Renata nespala ani minutu, já pár hodin lehkého klimbání, byla to už druhá noc a další hrůzy mě ještě čekají,“ píše poslanec. Ještě než mu nasadí pouta, pošeptá jí do ucha: „Sbohem, lásko, sbohem, náš dosavadní živote.“ „Ty seš ale blbej,“ odpoví mu družka. V té chvíli již bývalý středočeský hejtman se kouše do rtů, aby mu nevytryskly slzy.

„Zaklapnou pouta a já se pohledem loučím se zahrádkou, brankou, naší ulicí. Vrátím se sem vůbec,“ ptá se pak Rath.

„Je brzké ráno, patnáctý máj. Ranní máj - je lásky čas,“ specifikuje datum svého rozloučení.