Přitom to prý byl především hlavní mediální proud, kdo deset let neúnavně tlačil přímou volbu prezidenta. Po menších stranách pro všelidové hlasování zlomil i ČSSD a nakonec i ODS a vsugeroval lidem představu, že s přímou volbou může být jen lépe. O to směšnější je současný nářek.

Jako příklad lze uvést nářek, že Zeman hodlá využít silného mandátu k většímu vlivu prezidenta na politiku. Podle Pečinky se dalo čekat, že jakýkoliv přímo zvolený prezident bude aktivističtější, než jeho předchůdci. Už proto, že dostal od lidí 2,7 milionu hlasů, což se nikdy předtím nepovedlo žádné straně. A navíc se nemusí nijak zavděčovat poslancům a senátorům, kteří by jinak za pět let rozhodovali o pokračování jeho mandátu.

Miloš Zeman si navíc dobře uvědomuje, že jeho voliči od něj právě toto očekávají. Že bude útočit na vládu, bude blokovat její nápady a připraví půdu pro nástup levice do vlády. Zemanovo zvolení je totiž součástí obecnějšího trendu levicového vzepětí, které můžeme pozorovat už od komunálních a senátních voleb 2000. Pokračovalo krajskými volbami vloni na podzim, které poslaly ODS v regionech do bezvýznamnosti, a TOP 09 se neuchytila vůbec. Nedalo se čekat, že by pravice v prezidentských volbách nějak zabodovala. Miloš Zeman byl pro tyto lidi ideálním symbolem naděje.

Česká média ovšem tuto celkem racionální úvahu nejsou schopna přijmout a jako vysvětlení přijala tezi, že se Zeman ke svému vítězství prolhal. Volba je prezentována jako souboj pravdy a lži, ve které Zeman vyhrál víceméně podvodem.

„Výsledek voleb ukázal, že česká média jsou ve své většině elitní kluby, odpojené od reálných společenských procesů, o nichž nejsou schopné podávat poctivé svědectví,“ píše Pečinka. Důsledkem tohoto postoje podle něj je, že se Zeman stane důsledně antimediálním prezidentem, který bude své kroky odvozovat od mínění svých voličů a nebude se ohlížet na doporučení z redakcí.