V Lidových novinách reagoval Holomek na články, které negativně komentovaly příspěvek pražské Sudetoněmecké kanceláře na projekt Rozeznění, který směřoval k oživení památky událostí v Lidicích. Podle Holomka se jedná o gesto upřímné lítosti a pokory k osudům obyvatel Lidic.

Německý stát podle něj dlouhodobě usiluje o nápravu poškozených vztahů, což dokazuje i jeho příspěvek do programu odškodnění pro oběti. „Nikdo nemůže upírat pamětníkům v Lidicích jejich právo na podržení si vědomí o křivdách na jejich blízkých. Ale nelze přisuzovat vinu za tyto skutky již třetí generaci potomků,“ píše Holomek na blogu Aktuálně.cz. Navíc připomíná, že i oni sami se těžko vypořádávají s vinou svých otců a dědů.

Čtyřicet let byly podle něj lži a polopravdy o sudetských Němcích součástí propagandy, která stereotypně přežívá dodnes. Mimoto totalitní moc páchala i všemožné jiné zločiny, a drtivá většina společnosti tomu tiše přihlížela. „Naši potomci nechť se tážou svých otců a dědů a dělají si závěry,“ myslí si Holomek.

Nespravedlivý postoj vůči Němcům je podle něj stejným uplatňováním kolektivní viny, jako nespravedlivý postoj naší společnosti vůči Romům.

Chování sudetských Němců vůči Hitlerovi bylo podle něj zavrženíhodné, ale „ne nepodobné  chování našich lidí po válce ke Stalinovi, stejnému diktátorovi, ne-li horšímu.“ Následně připomíná rčení „Kdo jsi bez viny, hoď první kamenem.“

Podle Holomka má každý právo vzpomínat na umučené. Neměli bychom však rozdmýchávat staré nenávisti, když druhá strana upřímně usiluje o nápravu.