„Obvykle to v diplomacii bývá tak, že velvyslanec hájí v zemi, kam je vyslán, zájmy své vlasti a její vlády. Pak jsou ale výjimky, které celým svým životem a dílem přímo vybízí k úvaze, zda není už léta spíš vyslancem země, do níž má namířeno,“ píše Šídlo.

Takovým případem je prý i Vladimír Remek. Je prý přesně tím typem, kterým se budou komunisté vždycky rádi chlubit. Spojení „československý kosmonaut“ podle redaktora HN zní hrdě a „dodnes hraje na nostalgickou strunu pamětníků, kteří si i po pětatřiceti letech vybaví ty televizní záběry, na nichž mladý kapitán Remek s plukovníkem Gubarevem ukusují na palubě Sojuzu 28 okurku.“

A úplně přitom prý zapomeneme, že se to vše odehrávalo za nejtužší studené války a v roce desátého výročí sovětské okupace. „České zájmy v Moskvě bude zastupovat muž, který tam byl ochoten před pětatřiceti lety sehrát ponižující roli Brežněvovy loutky, která měla znormalizovanému Československu hlídanému desetitisíci sovětskými vojáky přinést radost a hrdost,“ hodnotí komentátor.

Nakonec uzavírá, že v podstatě i dnes je ideálním kandidátem, který by česko- ruské vztahy oprostil od „pussyriotismu“ a umožnil rozvoj vzájemného obchodu. Jenže bychom prý neměli zapomínat, že naše zájmy jsou pořád úplně jiné, než má Rusko.