„Ono to může trvat i několik měsíců. V zákoně totiž není napsáno, jak dlouho se má na odškodnění čekat, takže to nevíme. Bojím se, že čím déle se to bude vyřizovat, tím více stát ušetří. Mezi námi je spousta starých lidí,“ říká Jiří Wolf. Ten seděl v komunistických kriminálech deset let a jeho zdraví se tam zhoršilo natolik, že na jeho případ musela v roce 1984 upozornit Amnesty International, aby se zdravotní péče a podmínky ve vězení zlepšily.

Wolf lituje emigrantů

Zákon o protikomunistickém odboji začal platit letos, symbolicky 17. listopadu. Nyní se začínají vyřizovat žádosti o odškodnění. Každý politický vězeň má podle něj nárok na sto tisíc korun či dorovnání důchodu na průměrnou výši. „Jsem šokován, že děti a vdovy po mrtvých musí mít české státní občanství, aby peníze dostaly. K žádosti o odškodnění se muselo přikládat notářské potvrzení, že jsme tuzemskými občany. To je nespravedlivé. Znám paní ze Švýcarska, jejíž maminka seděla, a ta nemá občanství. Nejspíš, protože je krize, nemá nárok. Vdovy dostávají padesát procent, děti také a emigranti nic nedostanou. Přitom lidem z koncentračních táborů a jejich potomkům bylo vyplaceno bez výjimky vše,“ zlobí se Wolf.

Právě on má déletrvající problémy se zuby a myslel si, že penězi z odškodnění vše zaplatí. „Udělali mi hořejšek a teď mi budou dělat spodek. Potřebuji peníze, nemám je. Zubař mi to udělá na dluh, takže si na peníze počká,“ sděluje odevzdaně. Prý nebyl mezi vyvolenými disidentky, co se po sametové revoluci dostali do funkcí. „Já měl z příkazu Václava Havla a Petra Uhla zákaz vstupu do Občanského fóra. Kdo byl označen za militantního antikomunistu a mohl narušovat takzvanou demokracii, tak tam nemohl. Tenkrát jsme chtěli okamžité zrušení komunistické strany a Havel řekl ne, že to se nestane,“ vzpomíná.

Zahrádka si ještě nezažádal

„Ještě jsem si žádost nepodal, protože je hodně lidí, co to potřebují více. Mám přiznaný hornický důchod a jiné odškodnění, takže nouzí netrpím. Během příštího roku žádost určitě podám. Jde o to, abych byl uznán jako odbojář. Vždyť spousta komunistů trvalo na tom, abych dostal provaz. Převedl jsem přes hranice na svobodu šest letců, kteří bojovali za druhé světové války a v komunistickém režimu kvůli tomu měli problémy,“ sděluje osmdesátiletý František Zahrádka, jenž za komunistů seděl třináct let a spoluzakládal v Příbrami Muzeum třetího odboje.

Průměrný věk politických vězňů je podle něj kolem osmdesáti let. „Jsem zvědav, jak to bude vypadat. Vždyť dnes uplynul teprve měsíc od platnosti zákona. Chutná mi jíst a můžu chodit. Zdraví zatím jde,“ dodává Zahrádka.