I když se v jeho knize lze dočíst především o znacích, které napovídají vzniku Nového světového řádu, ale i o finančních tocích, za zmínku jistě stojí i to, co Michael Morris uvádí o takzvané občanské neposlušnosti.

Nejprve připomíná, že občanská neposlušnost znamená vědomý přestupek proti zákonu, povinnosti či příkazu ze strany státu nebo jiné moci, učiněný z důvodu vlastního svědomí, ale bez použití násilí. Tento přestupek není – v protikladu ke stávce – však nijak právně krytý a neposlušný občan se vědomě vystavuje riziku trestu.

I v Česku snahy o občanskou neposlušnost byly. Ale...

Zde je nutno dodat, že to jsou dva, tři roky, kdy se i v Česku objevovaly výzvy k tomu, aby lidé byli občansky neposlušní. Tehdy to bylo ve spojitosti s nespokojeností s vládou a kroky expremiéra Petra Nečase a jeho ministrů (hlavně ministra práce a sociálních věcí Drábka a zdravotnictví Hegera). Poté, co se takové výzvy objevily i v e-mailových schránkách ParlamentníchListů.cz a zdálo se, že jisté skupiny Čechů mají velmi blízko k tomu, aby jich uposlechly, zjišťovala redakce názory nejen politiků, politoložky, ale i právníka na to, jaké by to mohlo mít na zapojené aktéry dopady. Jelikož rozhodně ne příjemné, možná i to byl důvod, proč v masovém měřítku i přes výzvy různých aktivistů v Česku k občanské neposlušnosti nakonec nedošlo.

Vraťme se tedy k Michaelu Morrisovi a jeho slavné knize a zkusme vytvořit co nejpřesnější obraz toho, co vše občanská neposlušnost přináší a s jakými lze počítat důsledky (samozřejmě i výsledky).

Možná ne všichni vědí, že výraz občanská neposlušnost  - anglicky Civil Disobedience – zpopularizoval americký filozof Henry Davida Thoreau. Ten ve stejnojmenné eseji vysvětlil, proč neplatil daně: Uvedl, že se tak stalo z důvodu protestu proti tehdejší válce s Mexikem a otrokářství.

Odešel do ústraní - pak byl zatčen a uvězněn

Encyklopedie v jeho životopisech zmiňují to, že v březnu 1845 začal tento esejista a moralista žít samotářský život, když si postavil chatku na pozemku vlastněném jeho dlouholetým přítelem Ralphem Waldo Emersonem. Do chatky, která jej stála přesně 28 dolarů a dvanáct a půl centu, se Thoreau pak symbolicky nastěhoval 4. července 1845 na americký Den nezávislosti. Od tohoto data se počítají dva roky a dva měsíce jeho nezávislého života, které strávil u rybníku Walden, nedaleko svých přátel a rodiny v Concordu.

Během svého pobytu u Waldenu (přesněji v červenci 1846) byl ale při jedné ze svých cest do města zatčen a vsazen do vězení pro daňový dluh. Thoreau totiž, jak je patrné, vědomě odmítl finančně podporovat stát, který vedl podle něj bezdůvodnou válku s Mexikem a toleroval otrokářství, a neplatil proto tzv. daň z hlavy. Daň za něj nakonec kdosi zaplatil, a tak ve vězení strávil pouze jednu noc. Jeho čin tehdy nevzbudil žádný větší společenský ohlas, ten přišel až po zveřejnění již zmíněné eseje. Ta později významně ovlivnila bojovníky za lidská práva, jako byli např. Mahátma Gándhí nebo Martin Luther King.