Nejvyšší představitelé české politické scény uctili památku padlých v bojích o Český rozhlas kladením věnců u budovy rozhlasu. Miloš Zeman ve svém projevu hovořil i o příčinách povstání. "Hlubinnou příčinou bylo narůstající ponížení českého národa a ztráta důstojnosti, vyvolaná tím, že lidé se nemohli svobodně vyjadřovat, že nemohli svobodně volit, že byli manipulováni," uvedl Zeman.

Prezident pokračoval tím, že i když dnešní režim je demokratický, mají mnozí lidé pocit, že jim systém bere důstojnost. "Mluvím o hněvu, mluvím o nenávisti, mluvím o vzteku, který u našeho národa, nebo alespoň u jeho podstatné části, může být vyvolán právě novými formami ponižování lidské důstojnosti," řekl s výzvou politikům, aby šli do sebe a žádné další Pražské povstání nebylo nutné.

To není jen bonmot...

Komentátor LN je přesvědčen, že nejde jen o nepovedený bonmot. Podle Kiasera představuje období Protektorátu Čechy a Morava dobu strachu, poprav, vražd a deportací. "Jakýkoliv režim, který následoval po německé okupaci, nešlo dehonestovat víc, než srovnat ho s tím, který tu byl do května 1945," píše autor komentáře a dodává, že jde o nejdryáčničtější možný způsob, jak se distancovat od vládnoucí garnitury.

Kaiser Zemanova slova vysvětluje tím, že si prezident už dnes zamlouvá místo nalevo od kabinetu ČSSD, který pravděpodobně bude vládnout po příštích volbách. Tím se prý ale Zeman rozchází s nepsanými zvyklostmi. "Odmyslíme-li si personální půtky, oba Zemanovi předchůdci v jakési základní poloze občanům opakovaně vtloukali do hlavy, že základní směr zvolený po roce 1989 je správný a stojí za to kvůli němu tu a tam něco přetrpět a překousnout třeba i nějakou korupční aféru," vysvětluje komentátor.

Neproduktivní hněv nic neřeší

Podle Kaisera ovšem dnešní hlava státu formuluje pocity a přání nemalé vrstvy nihilisticky založených lidí, podle nichž je všechno špatně. "Filozof Václav Bělohradský kdysi toto mentální rozpoložení nazval 'neproduktivním hněvem'," cituje autor.

Každý, kdo má delší politickou paměť, prý může dnes zažívat déjà vu. Už v polovině devadesátých let tehdejší šéf opoziční ČSSD kritizoval vládnoucí garnituru způsobem, který chvílemi už nebyl kritizování, ale soptění, píše Kaiser. Zatímco ale tehdy měl podle něj Zeman na "vulgární a nespravedlivou kritiku" právo, letos by si jako prezident, tedy člověk, který politický systém zastřešuje, neměl dovolit ho od základu zpochybňovat.

"Jestli Zemana práce zastřešovače nebaví a nenaplňuje, je to jeho chyba. Nikdo ho nenutil se o ni ucházet. Nejlepší by bylo, kdyby si zavčas uvědomil, že cestou, po níž teď vykročil, se s prezidentským úřadem tragicky mine," uzavírá Daniel Kaiser.