Podle Pečinky je správnější položit si obecnější otázku, a to: Za jakých okolností zanikají tradiční strany? Komentátor upozorňuje na politologickou teorii tzv. kritických zlomů, k nimž, například dochází v USA jednou za 28 – 36 let. Snad nejznámějším zlomovým místem byl podle něj počátek 30 let 20. století, spojený s velkou hospodářskou krizí a Rooseveltovým programem státních zásahů do ekonomiky. Tento styl pak prý dominoval do začátku osmdesátých let. K dosažení kritického zlomu je potřeba, aby ve společnosti došlo k určitému pnutí, nahromadění společenských konfliktů a vlivem toho pak dojde k předefinování celé politické scény, píše Pečinka ve svém komentáři. „Je něco takového na pořadu dne?“ ptá se.

„Česko ročník 2013 sice zažívá ekonomickou stagnaci a u veřejnosti je oslabena důvěra v politické elity. Nicméně podobný zlom by musel být spojen s hlubším hospodářským propadem v celé Evropě a experimentováním s jinými modely vládnutí,“ píše Bohumil Pečinka. Podle komentátora by musel být popřen model privatizací a deregulací, na němž byla založena hospodářská politika posledních tří desetiletí, pak by ze scény odešly i strany spojené s tímto paradigmatem. Tedy prý i ODS.

Voliči čekají na oslovení

Pečinka dále píše, že voliči ODS sice odešli od této strany, ale nenamířili si to k TOP 09. „Kam potom všechny ty hlasy odešly?“ Ptá se a hned odpovídá: „ Nikam. Jen se stáhli do pozadí a čekají, kdo je přesvědčivě osloví.“ Podle Pečinky to připomíná situaci ODS z roku 1998 nebo sociální demokracie v roce 2005. „Od obou stran se tehdy dočasně vytratili jejich příznivci, ale po silném oslovení pár měsíců po té se opět vrátili,“ dodává Pečinka v Reflexu.

Nicméně prý vůbec není jisté, jestli se bude situace opakovat i do třetice, a vyloučen prý není ani vznik zcela nové strany. „Ta by však musela být odpovědí na neřešené společenské konflikty. Zatím tady vznikají jen protostrany lidí s ambicí nebo penězi,“ píše Reflex. Podle Pečinky pak strany, aby přežily, musí ztělesňovat nějaké zájmy, především ty ekonomické.