„Ústav pro studium totalitních režimů je nadbytečná instituce a mám i velké pochybnosti o odborné kvalifikaci jejich pracovníků,“ sdělil ParlamentnímListům.cz bývalý premiér Miloš Zeman, čímž vyjádřil názor řady spíše levicových politiků. Hodně kritiků Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) míní, že v Česku již jeden odborný institut stejného ražení máme, tedy Ústav pro soudobé dějiny (ÚSD), a dva jsou zbytečným luxusem.

Sloučit ústavy dohromady

„Jsem přesvědčen, že totalitu je třeba zkoumat. Nejen tu nacistickou, ale i komunistickou. Domnívám se však, že k tomu už máme ústav pro soudobé dějiny, jehož kapacitu bych rozšířil, aby se mohl ještě více věnovat tomuto zkoumání,“ doplnil Zeman s tím, že zkoumat historii ze svazků StB je navíc dost podivné. Třeba mluvčí Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) Jan Srb takové sloučení považuje za dobrý nápad, ale v nevhodnou dobu.

„Mají stejnou náplň práce, co se týče přednáškové, vědecké a publikační činnosti. Na rozdíl od ústavu pro soudobé dějiny má ÚSTR mnohem větší archiv. Levicoví politici, hlavně z KSČM, budou vždy proti organizacím takového typu. Proti nám byli také. Nicméně v tuto chvíli nemá smysl něco řešit. Tenkrát se mohl posílit národní archiv a ÚSD, jak kapacitně tak i finančně a bylo to,“ míní Srb s tím, že nynější volání po zrušení ÚSTR a sloučení dvou zmíněných ústavů přichází s křížkem po funuse.

Kritici se bojí své historie

Nicméně místopředseda Senátu Přemysl Sobotka je zcela opačného názoru a se změnami nesouhlasí. „Je dobře, že máme ÚSTR, že se nyní vymanil z dětských nemocí a pracuje směrem jakým má. Poslední rok jsem na ústav neslyšel stížnost, a pokud se ozývají hlasy, aby byl zrušen, jde o lidi, co se bojí své historie. Naši soudobou historii, tedy padesát lety dozadu, nesmíme zapomenout, a proto je třeba ji historicky zpracovat. Mnohdy ji lidem totiž politici pokřivují a říkají, že to tak hrozné nebylo. Na to můžu odpovědět, že bylo,“ řekl ParlamentnímListům.cz Sobotka.

„Podle našeho názoru se ÚSTR vhodně doplňuje s činností partnerského Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. O tom, že se jejich kompetence nekříží, ale spíše vhodně doplňují, svědčí odborné výsledky jednotlivých projektů mimo jiné prezentované na webových stránkách ÚSTR i ÚSD. Sloučení se nezvažuje nejenom s ohledem na rozdílné úkoly a kompetence, ale také kvůli odlišnému právnímu postavení obou ústavů,“ podotkl ředitel kanceláře ÚSTR Pavel Žáček a doplnil: „Profesionální přístup k pramenné základně i badatelské činnosti sleduje a kontroluje nejenom management ÚSTR, ale také orgán k tomu zřízený zákonem, tedy Vědecká Rada ÚSTR, o čemž svědčí mimo jiné nesporná kvalita našich odborných publikací.“

Historici se sloučení děsí

Historik Vít Smetana z ÚSD soudí, že dva zmiňované ústavy nejsou totožné, když říká:  „Ne, tyto dva ústavy si nekonkurují. V případě ÚSD jde o vědecké pracoviště, zatímco ÚSTR je státní úřad dozorovaný politiky, jenž je zákonem pověřen mimo jiné osvětovou činností ve smyslu pořádání výstav a podobně. Navíc pod křídly ÚSTR je rozsáhlý Archiv bezpečnostních složek. Na druhou stranu v ÚSD existuje takřka neomezená akademická svoboda, což se pozitivně odráží na kvalitě publikací jeho vědeckých pracovníků. Sám jsem se za třináct let v ÚSD nesetkal s jakýmkoli nátlakem, že bych to či ono měl, nebo naopak raději neměl říkat či psát. A rovněž mi nikdy nikdo nedal za úkol, že bych měl něco na někoho najít.“

Sloučit oba ústavy kvůli úsporám považuje řada historiků za nebezpečné. „Řadě poslanců by jeden centralizovaný ústav pověřený bádáním o novodobých dějinách, a dozorovaný přímo jimi samými, jistě vyhovoval. Snad by to naplňovalo jejich představu o liberálním konzervatismu. Takové návrhy ovšem spadají do širšího proudu snah o centralizaci a to včetně moderní historie se vší její „třaskavostí“. Chci věřit, že už jsou snad pryč snahy o postupnou likvidaci Akademie věd a převedení jí určených prostředků do vývojových odvětví lobbisticky silných firem. Pak by také měl vydržet ÚSD, který si i podle posledního mezinárodního hodnocení vědecké úrovně jednotlivých ústavů vůbec nevede špatně. Pro českou historiografii by to jistě bylo jen dobře,“ míní Smetana.

Zpočátku podle něj ÚSTR připomínal ústav na výrobu mediálně vděčných senzací, před čímž s kolegy již před jeho vznikem varoval. Kauza Milan Kundera byla prý nejlepším příkladem. Potom všemu dominoval boj o jeho vedení a o funkce uvnitř ústavu. ÚSTR si sice získal zájem médií, ale určitě se nestal hlavním centrem seriózního bádání o novodobých dějinách. Nicméně Smetana doufá, že se teď bude ÚSTR stále více věnovat činnosti, jíž je ze zákona pověřen, tedy badatelské, osvětové, popularizační.

Instituce pod drobnohledem

K tomu třeba poznamenat, že mezi státními organizacemi, které sledují zločiny komunismu, vládne řevnivost. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) při policii musel v roce 2008 předat dokumentaci Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) a Archivu bezpečnostních složek (ABS) spadajícímu ze zákona z roku 2007 pod Senát. Ještě donedávna si Srb stěžoval, že ÚSTR moc s ÚDV nespolupracuje. Nyní však tvrdí, že se vyměnili někteří lidé a začíná se blýskat na lepší časy.

Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) a Archiv bezpečnostních složek (ABS) vznikly, jak již bylo zmíněno, zákonem z roku 2007 a jejich radu jmenuje Senát. Na konci roku 2010 pracovalo v ÚSTR 131 osob (19 na zkrácený úvazek), v ABS 126 osob (15 s kratším úvazkem). Rozpočet za minulý rok činil 156 milionů, což ale jen tak, tak stačilo na pokrytí výdajů.

Institucionální podpora ÚSD ze státního rozpočtu činila v uplynulém roce necelých 25 milionů korun. Rozpočet byl ovšem vyšší o grantové prostředky, peníze získané vlastní činností, zahraniční dary a podobně. V přepočtu na plné úvazky má ÚSD nyní osmapadesát zaměstnanců. Navíc smlouva řady z nich je omezena dobou trvání grantových projektů a poté skončí. Kromě badatelské činnosti se mnozí zaměstnanci ÚSD jako externisté podílejí na výuce na vysokých školách, zejména na Karlově univerzitě.