Bylo to vlastně už koncem 80. let minulého století. Ve společnosti probíhalo citelné pnutí, a ta nezadržitelně kráčela k revolučním změnám. I přesto, že se tehdejší komunistický režim snažil udržet u moci, a to i zneužíváním bezpečnostních složek, pracovníci kriminální služby plnili své úkoly.

V té pohnuté době samozřejmě nezahálel ani zločin. A v Praze tehdy řádil fantom.

Kriminalisté tak říkali pachateli, který kradl motorová vozidla, a zdálo se, že je nepolapitelný. Zaměřoval se zejména na auta parkující u nákupních center. Šňůra krádeží narůstala a „autaři“, což bylo oddělení, které se zabývalo vyšetřováním krádeží, nemělo jedinou kloudnou stopu. Nepomáhaly tajné akce, zvýšený dohled ani nastražená vozidla. Počet těch ukradených přesáhl číslo čtyřicet. A pořád nic.

Jednou se dokonce stalo, že fantom ukradl vozidlo i se psem.

Některá auta se pak nacházela vykradená v okrajových částech Prahy. Z mnohých se ztratily i SPZ, které pak byly použity na jiných kradených vozidlech.

Zlom nastal tehdy, kdy kriminalista T. dostal tip od svého nejlepšího informátora.