„Nejsem si jistý, že v České republice, která nemá žádné výrazné zkušenosti ve spolupráci s USA na zahraničně-zpravodajských akcích, chápete, jak to chodí. Pravda je ta, že americká CIA má stejně jako vaše BIS ohromný rozpočet. Jsou to peníze, které se v hotovosti vyplácí spolupracujícím lidem, normálně se to vyplácí z ruky do ruky. V Afghánistánu se to dělo roky. Jak přesně? Normálně. Vytvoříte síť, kterou platíte za informace. Američany zajímaly informace komplexního rázu. Od dění v Badachšánu (provincie na severovýchodě země v podhůří Hindúkúše, pozn. red.) až po jižní provincie Kandahár a Helmand. Tyto informace se sebraly, pak se vysílaly do ústředí CIA a tam s nimi nadále pracovali,“ popisuje náš izraelský zdroj. „Muselo toho být co nejvíc, aby se ty částky obhájily!“

Co se jím zastupovaného státu týká, nechtěl být konkrétní. „Pokud jde o Mossad, tak ten na území Izraele nepůsobí. Co se Afghánistánu týká, tam si nemyslím, že by byl akční rádius,“ přibližuje.

Co přesně se v této zemi, u níž nikdo není schopen říci ani přesný počet obyvatel, děje, ovšem tuší.

„Tam nešlo o žádnou Ameriku. Tam šlo především o chování stovek lidí ze CIA. Ti tam pracovali, sbírali informace a vytvářeli sítě proti Rusku, proti Číně. Jestli se Čína rozpíná a Rusko po jejím boku, Amerika moc dobře chápala, že vede boj, který nemůže vyhrát. Takže nakonec ustoupila, stálo to strašné peníze. Viděl jsem propočty, které měli odborníci americké armády třeba na lidské operace. Počítali, kolik stojí amputace nohy v New Jersey, a kolik je vyjde v Kábulu. Tak byli radši zalezlí a posílali ven místní. Měli na všechno tabulky, přesouvali tam stovky milionů dolarů ročně. Bezvýsledně. Rusové se beztak s Tálibánem domluví a Čína tam bude taky,“ přibližuje.

Na jeho slova bude nutné navázat výpovědí místopředsedy Česko-slovensko-afghánské obchodní komory Fawada Nadriho. Tento Afghánec pro PL popsal stav věcí bez přikrášlení.

„Víte, když vrchní velitel ozbrojených sil zakáže vojákům střílet a bránit svou zemi, a tvrdí, že o všem jedná, tak se není čemu divit. Prezident Ašraf Ghaní jako vrchní velitel zakázal armádě čelit Tálibánu se zbraní v ruce, stále mluvil o tom, ať počkají, že chce o všem jednat a předat moc v poklidu. Pak se najednou sebral a utekl ze země. Vojákům to lámalo srdce, že nemohli zemi bránit před Tálibánem. Vojáci a speciální jednotky se nechtěli vzdát, nechtěli odevzdat své zbraně. I civilisté moc dobře věděli, co na ně přichází za hrůzu, ale nemohli nic moc dělat sami. Přesto se na mnoha místech ozbrojili a bránili sami, bojovali, jenže to už vám média neukážou, a místo toho se tvrdí, že všichni buď utekli, anebo se dobrovolně vzdali,“ řekl redakci.