Jak byste charakterizoval hlavní hrozby, které v současnosti mohou negativně ovlivnit Prahu? Mají se občané hlavního města bát?

V důsledku nárůstu islámského radikalismu je hrozba teroristického útoku stále akutní a lze se domnívat, že nebezpečí jeho realizace na území Prahy bude spíše narůstat, než klesat. Vzhledem k tomu, že na území Česka nežije nijak početná muslimská komunita, není důvod k větším obavám, že takový útok by byl generován, či nějak zvláště aktivně podporován právě od těchto lidí. To ovšem nemusí platit stále, neboť tito lidé sledují, co se v zemi děje a reagují na vše, co mohou vnímat, jako útok na jejich náboženství a z toho plynoucí aktivity.

Konkrétně?

Mám na mysli dubnový zásah policie před zahájením hlavní páteční modlitby. Nezpochybňuji, ale plně podporuji povinnost policie jednat proti každému porušování zákonů. Jen možná větší uváženost při načasování by mohla být na místě. Prohlášení ministra vnitra, že zásah byl v pořádku, stěží ovlivní interpretaci těch, kteří se cítili poškození. Ostatně i veřejnosti sdělený důvod zásahu, a to distribuce knihy Základy Tauhídu, která nebyla do té doby ničím neznámým, tento jejich výklad jen umocní. Neznám natolik náboženské obřady muslimů, tak se nemůžu vyjádřit k tomu, jestli je normální, aby při nich měli modlící, byť legálně držené, zbraně.

Co takzvaný mezinárodní terorismus?

Mnohem závažnějším důvodem k obavám z teroristického útoku ze strany islámských radikálů je současná mezinárodní situace a její pravděpodobný vývoj. Značná část Blízkého a Středního východu včetně zemí Sahelu je kriticky nestabilní. Činnost afilací Al-Káida se z oblasti Afghánistánu přesunula do států Maghrebu, na Arabský poloostrov a do Iráku a Sýrie. Před očima se rozpadá Irák, jehož vláda není schopna nejen čelit útokům ISIL (Organizace islámský stát v Iráku a Levantě), ale i nabídnout sunnitům účast na řízení státu, a tím jej stmelovat. Irácký premiér Málikí se nemůže divit, že za něj nechtějí bojovat proti Al-Káidě, kterou již jednou z území vypudili. Libye je zhrouceným státem, kdy po svržení Kaddáfího se nepodařilo centrální vládě spravovat a řídit celou zem a prognóza vývoje je spíše pesimistická. Jemenem zmítá násilí již delší dobu a tak bych mohl pokračovat.

A co Sýrie a Egypt?

Nejhorší je konflikt v Sýrii. Tam bojuje řada dobrovolníků z různých zemí včetně evropských muslimů, kteří po návratu mohou představovat vážnou hrozbu v podobě útoků takzvaných osamělých vlků. Pragmaticky bych mohl říci, a vím, že někdo se mnou nebude souhlasit, ale díky Bože, že maršál Sísí provedl vojenský převrat v Egyptě. Protože případný chaos v rozhodující zemi této oblasti by měl fatální dopady pro bezpečnost celé Evropy. Naše zahraniční politika, ač se snaží udržovat dobré vztahy i s arabskými zeměmi, je vnímaná jako silně proizraelská, což nemusí být po chuti řadě radikálů. Na území Prahy, které je vnímána jako centrum středoevropského židovství, je mnoho židovských památek, jež se mohou stát terčem útoku islámských radikálů. A nejen tyto.

To jsme se bavili o muslimském a arabském světě. Hrozí nebezpečí i z jiných stran?

Nejsou to vskutku jen zmiňované konflikty, které se nám mohou zdát geograficky trochu dál od našich hranic. Pokud nebude mírově vyřešena ukrajinská krize, která je opravdu již „v sousedství“, pocítíme vážné negativní dopady na naši zem.

Jak?

Již nyní v ní žije sto tisíc Ukrajinců, především v Praze. Uvolnění vízového režimu do schengenského prostoru je návrh, který může vážně ohrozit bezpečnost této země. Jaký mechanismus bude obsahovat k tomu, abychom rozlišili „ty hodné protiputinovské“ Ukrajince od těch „hodných majdanovců“, a to nemluvím o ukrajinském organizovaném zločinu. Německo-ukrajinská vízová aféra z roku 2005 byla zřejmě malým důvodem k ponaučení.

Přestože jsme již nějakou dobu nebyli svědky přestřelky ruskojazyčných mafií za bílého dne v centru Prahy, čímž to nechci přivolávat, tak stále nelze říci, že by úroveň bezpečnosti na našich ulicích byla taková, jakou bychom si přáli.

Co tedy můžete říci k bezpečnosti v Praze?

Úroveň obecné kriminality jistě pálí řadu Pražanů. Do jisté míry je to výsledkem toho, jak stát o policii, a to nejen státní, ale i obecní pečuje. Práce v policejním sboru nikdy nebude lákavou vidinou zbohatnutí, ale může jeho příslušníkům garantovat určitou míru jistoty, kariérního růstu a podobně. Budou-li policisté, jakož i armáda těmi, kterým se vždy vezme, když ekonomika zrovna nešlape a politici raději dávkami uspokojí ty, kteří by měli pracovat, pak se do řad ozbrojených sborů nebudou hrnout takoví adepti, které by potřebovali. A ti, kteří jsou schopní a vidí ten stav, tak raději odejdou, protože si věří, že mohou získat jinou práci. Bohužel ti méně schopní vždy zůstávají.

Hovoří se i o nebezpečí kyberútoků, útoků hackerů…

Pražané, ale nejen oni, ale většina obyvatel Česka, se potýká a do budoucna bude i s odvrácenou mincí technologické vyspělosti a téměř totální závislosti na IT technologiích, které dnes řídí náš život. Jak moc, to si uvědomíme teprve tehdy, když z nějakého důvodu zkolabují. Lidé jsou zvyklí na války, které nás provází po mnoho generací. Mám na mysli takové, kdy se střílí a jsou mrtví a zranění. Dnešní svět se bohužel stal válčištěm virtuální války v kybernetickém prostoru. Nedávné kybernetické útoky připravily například země Zálivu o 11 miliard dolarů. Hackeři často útočí na infrastrukturu elektronických systémů státu, čímž vážně poškozují ekonomiku a životy občanů. Protože takzvané online spojení se stalo součástí našeho života, nechceme si nechat vzít naši online svobodu, tak je obtížné zavést opatření či sankce, které by zabránily virtuální válce v kybernetickém prostoru.