Ministerstvo obrany v lednu informovalo, že hodlá co nejdříve koupit nové vrtulníky, ovšem už nikoli bitevní, ale víceúčelové. „Pokud je chceme nahrazovat, bude třeba zahájit akviziční proces ještě letos. To proto, aby mohly sloužit letectvu už v roce 2017,“ řekl ministr Martin Stropnický mimo jiné v druhé půlce ledna. Tehdy to vyvolalo některé nesouhlasné reakce s tím, že bez bitevních strojů, byť je jejich pořízení nákladnější, bude armáda proti případnému nepříteli oslabena. Budeme tak muset být odkázáni na pomoc spojenců, která vždy nemusí být tak rychlá, jak může být vlastní vojsko v místě konfliktu? Za více peněz dostaneme něco, co je horší pro armádu? Jedním z argumentů, proč se tak čelní představitelé české obrany rozhodli, má být skutečnost, že vrtulníky Mi jsou ruské. Tento důvod potvrdil i ministr Martin Stropnický.

V čem je slabina. Zaplatíme za snížení vlastní bojeschopnosti?

Vyřazované Mi-24 jsou legendární bitevní vrtulníky sovětské výroby, kterým při sovětské válce v Afghánistánu islamisté přezdívali „ďáblův kočár". Pokud je ministerstvo hodlá vyřadit a spoléhat jen na transportní vrtulníky pro podporu pozemních sil, dojde podle Tomáše Pajonka (Svobodní) ke snížení bojeschopnosti české armády. Přitom podle něj existuje alternativa zhruba o 2 miliardy korun levnější, která už byla úspěšně použita u vrtulníků Mi-171.

Místopředseda Strany svobodných občanů nechápe, jak je možné osekat armádu právě v době tolika konfliktů o jednu ze silných zbraní, kterou máme, a místo ní utratit velké peníze za sice univerzálnější, ale ve skutečném boji pak méně použitelnou zbraň. Ani že jsme členy NATO nezaručuje, že chybějící prostředek vykompenzují případně spojenci. „Když vám nějaká zbraň chybí a soupeř to ví, dokáže toho nemilosrdně využít. Také když se mluví o NATO, tak se bavíme o NATO s USA. V případě zapojení pouze čistě evropských zemí, situace již tak růžová nebude. Konflikt v Libyi ukázal, že samotné evropské armády NATO nejsou schopny vézt intenzivní válku - i víceméně jednostrannou - v délce měsíců,“ argumentuje stanovisku, které vyjádřil nedávno generál Petr Pavel pro DVTV. Pajonk uvádí, kdy se něco podobného už stalo: „Například připomeňme situaci z roku 2003, kdy se Turecko cítilo být ohroženo Irákem a požádalo NATO o pomoc dle čl. 4 Severoatlantické smlouvy: vyslání PVO Patriot a letounů včasné výstrahy. Německo, Francie a Belgie to vetovaly, protože by pomoc ´ohrozila mírové řešení´ a ´dala najevo, že diplomacie neuspěla´.“

Je už rozhodnuto?

Na dotaz ParlamentníchListů.cz nyní rezort potvrdil, že víceméně trvá na svých představách. Jeho pracovníci uvedli, že se dokončuje vyhodnocení dalšího postupu při modernizaci vrtulníkového letectva. „Předpokládáme náhradu 17 kusů vrtulníků Mi-24/35 celkem 12ti novými vrtulníky vybavenými pro bojovou podporu pozemních sil,“ konkretizoval Petr Medek z ministerstva obrany. Armáda si přitom ponechá nejméně 6 kusů stávajících helikoptér W-3A Sokol, které se osvědčily významně například při katastrofálních záplavách na Moravě v roce 1997, jak na svých stránkách charakterizuje Armáda ČR. „Je plánováno provést generální opravy u 4 vrtulníků Sokol tak, aby jich armáda do konce roku 2018 měla - primárně pro úkoly letecké záchranné služby (LZS) a LPZS (SAR) - celkem nejméně šest vrtulníků,“ upřesnil pro ParlamentníListy.cz. Těchto polských strojů měla armáda k dispozici deset, ale piloti lítali jen s polovinou, a to kvůli úsporám.

Podle Pajonka to vypadá, že stát chce všestrannou armádu, která umí spolupracovat se složkami Integrovaného záchranného systému při chvályhodné péči a záchraně obyvatelstva, ale zcela tam rezignovala na to, co je jejím prioritním a nejdůležitějším posláním – obrana země. „Uvažovaná náhrada nejenže nemůže vůbec plnit stejnou roli jako Mi-24V/Mi-35, ale sama nedokáže obstát pod palbou ani chránit ostatní typy vrtulníků v naší výzbroji,“ vysvětluje Pajonk, proč nejde jen o to, že jeden typ nahradí jiným. Vrtulníkové letectvo tak celkově přijde o své bojové schopnosti.