Už za několik měsíců musí vláda rozhodnout o nástupcích švédských letounů JAS-39 Gripen, kterým v roce 2015 končí pronájem. Nebo může být vše jinak a Češi na obranu svého nebe poprvé za 84 let existence českého, resp. československého státu dobrovolně rezignují. Naše nebe tak klidně mohou, navzdory snahám Prezidenta Osvoboditele T.G.  Masaryka nebo statisíců Čechů, kteří za svobodnou republiku padli v 1. a 2. světové válce, kontrolovat stroje s německými kříži na trupu.

Právě v těchto dnech se v plném utajení rozbíhají nitky vyjednávání miliardových obchodů a v sídle ministerstva obrany Na Valech si podávají dveře emisaři všech významných zbrojovek světa, vyrábějících nadzvukové letouny. Cíl snažení: obnova letového parku českého nadzvukového letectva.

K čemu Bílá kniha?

Vše ale může být nakonec jinak. Ačkoliv text ministerstva obrany, strategický dokument Bílá kniha, na kterém podle slov šéfa resortu Alexandra Vondry pracovaly po celý rok ty nejlepší mozky armády i země, počítá s tím, že česká armáda i po skončení využívání Gripenů bude mít vedle podzvukového letectva vyzbrojeného domácími L-159 Alca i supersonická letadla, již několik týdnů po jejím slavnostním zveřejnění byl tento deklarovaný úmysl politiky zpochybněn.

„K čemu tedy Bílou knihu vytvářeli, když to co mělo platit nejméně 20 let, je už pár dnů po dokončení bagatelizováno? Škoda těch miliónů, na co daňové poplatníky ty hory papíru přišly! Měli za ně raději koupit přímo, mimo zbytečné výdaje skrz úředníky NATO, našim vojákům zbraně a náboje,“ říká pro ParlamentníListy.cz bezpečnostní expert Jan Střelka.

Zároveň upozorňuje, že závěry uvedené v dokumentu jsou už překonány i v jiných okruzích armádní problematiky, např. strategie budování a budoucnost aktivních záloh. „Žádný skutečně suverénní stát si však nemůže dovolit přenechat své nebe nebráněné, nebo rezignovat na svou svobodu a suverenitu a nechat se hlídat na svém území zbraněmi cizího státu, To prostě nejde nejen z historických, ale i morálních a zásadních důvodů. Pokud chceme alespoň navenek působit jako nezávislý stát, musíme mít vlastní bojové nadzvukové letectvo,“ tvrdí resolutně Střelka.

S ním souhlasí řada politiků. Poslanec Věcí veřejných Viktor Paggio například uvedl: „Jsem zastáncem vlastního nadzvukového letectva,“ říká pro ParlamentníListy.cz. „Doufám, že se vzhledem k napjatým rozpočtům výrobci střetnou ve férové soutěži a na straně státu nebude tento obchod doprovázen korupcí, jak tomu bylo na ministerstvu obrany v minulosti. To by mělo garantovat přijatelnou cenu,“ dodal Paggio.

Nadržuje Vondra Američanům?

Kromě politických, lobistických a dalších otázek zda – a jaké- nadzvukové stroje si pořídit, zůstává otázkou, na co tyto supersoniky bude Česko využívat. Zatímco staré americké F-16 Falcon (Sokol) jsou hlavně přepadovými stíhači, Česká republika spíše bude chtít disponovat víceúčelovými stroji, např. se stíhacími bombardéry.  To je případ současných víceúčelových JAS 39.  Naopak jejich nevýhodou, jak ParlamentníListy.cz upozornil jeden z čáslavských stíhačů, který nechce být jmenován, je fakt, že Gripeny mají jen jeden motor. V manévrovacím boji nebo vzdušném střetnutí s dvoumotorovými stroji  typu F-15 Eagle (Orel) nebo F-18 Hornet (Sršeň), o kterém se také mluví v souvislosti s přezbrojením českého letectva jako o jeho možném novém supersoniku, tak logicky nemají kvůli menšímu výkonu moc šancí. O moderních ruských strojích poslední generace nemluvě.

Gripeny mají ale proti technologicky zdařilým americkým konstrukcím výhodu v tom, že snesou mnohem lépe těžké „polní“ podmínky pro svůj provoz. Američané mají své stroje sice „vypiplané“, to ovšem s sebou nese velkou citlivost na provozní podmínky a kvalitu obsluhy nebo čistotu pohonných látek, kapalin apod. Udržet tento standard v boji je mnohdy obtížné, bez jeho dodržení však hrozí poškození nebo i zničení v polních podmínkách často nenahraditelných součástí draku, pohonné jednotky, popřípadě dokonce ztráta celého stroje.

„Gripeny také dokážou na rozdíl od amerických strojů operovat jen ze zpevněných přistávacích ploch. I když tak daleko jako Rusové, jejichž mašiny jsou schopny odstartovat třeba z trávy, ještě Švédové nedošli,“ popsal nezanedbatelný plus skandinávské konstrukce zbraňový expert Střelka. Americká letadla jsou naopak pro svoje operace pevně vázána na klasická letiště s pevnými ranvejemi.

„Dalším plusem pro Gripeny je vycvičenost pilotů a techniků na této technice, zásoby náhradních dílů a technologických přípravků. To vše je přitom velmi drahé, pro laika až nepředstavitelně. Když využijeme globální ekonomické krize a Gripeny  od koupěchtivých Švédů po dobře provedeném obchodu získáme za zbytkovou cenu, nebudeme muset vynakládat další miliardy nejen na přezbrojení, ale i přecvičení našeho letectva,“ upozornil Střelka. Podle samotných pilotů, tedy těch, co Gripeny znají nejlépe, není také pravda, že by jejich stroje nebyly kompatibilní se standardy NATO, například  že by nemohly tankovat za letu. Což byl podle Vondrových slov důvod proto, že naše stíhačky nebyly nasazeny během operací na libyjském nebi.

„To je jedna z mnoha lží pana ministra,“ řekl ParlamentnímListům.cz čáslavský letec.

Stane se české letectvo šrotovištěm pro vyřazená německá letadla?

Účast na tendru zvažuje kromě Švédů, Američanů a pravděpodobně i Francouzů také evropské konsorcium vyrábějící letouny Eurofighter, které má zájem nabídnout několik starých strojů Eurofighter Typhoon, sloužících už řadu let Italům. Objevily se ale i náznaky, že česká strana projevila pod tlakem Berlína zájem o stíhačky Eurofighter, které chce jako už staré stroje vyřadit německá Luftwaffe.

Opakoval by se tak scénář z konce 80. let, kde tehdejší ČSSR musela koupit od Německé demokratické republiky samotnými Němci vyřazené olétané letouny MIG-21 a pracně je pak dávat dohromady.

Nakonec však může rozhodnout, který výrobce dá našim politikům větší provize. „Známý válečný zpravodaj Cornelius Ryan svého času prohlásil, že politici, salónní intelektuálové nebo i část novinářů se generálům často smějí, že se připravují na válku, která už byla. Což je ovšem z jejich strany těžká drzost, protože oni se sami nepřipravují na žádnou,“ cituje známou kapacitu bezpečnostní expert Jan Střelka.

Rakety bez radarů mnoho nezmohou

Zdánlivě je tu ještě jedna možnost, jak teoreticky zabezpečit obranu svého nebe a zabránit tak porážce v moderní válce- neboť dnes více jak jindy platí to, že kdo má vzdušnou nadvládu, vítězí. Viz kampaň NATO v Libyi. Tou je protiletecká obrana (PVO). Ani tudy však pro Čechy a jejich armádu vedenou ministrem chlubícím se modrou knížkou cesta nevede, a to nejen kvůli šuškanému zrušení jediného vyššího protileteckého svazku naší armády, 25. raketové brigády ve Strakonicích.

„I bez tohoto kroku by to navíc stejně vyžadovalo mít opravdu moderní PVO. To znamená nejen rakety, ale i radary, naváděcí a spojovací centra a další nutnosti pro vedení úspěšného moderního boje. Ty prostě nemáme a nikdy s našimi penězi v armádním měšci mít nebudeme,“ soudí Střelka. Opravdu moderní systémy, americký Patriot, si Češi na rozdíl od Poláků nedokázali na Američanech vylobbovat.  Získat moderní PVO výzbroj z Ruska zase dnes není z politických důvodů možné.

Vynikající radary nám Američané zakázali

Nedosti na tom. Staré dobré Československo dokázalo vytvořit unikátní a špičkový pasivní radar Tamara, který si hravě poradil dokonce s drahými, modernímï americkými „neviditelnými“ stroji s technologií Stealth, která přišla Pentagon na desítky miliard dolarů. Jeden kus socialistické Tamary přitom vyjde skutečně na zlomek této sumy, zhruba v řádech statisíců dolarů.

„Dříve jsme se museli hrbit přes bolševiky v Moskvě, nyní se zase krčíme před kapitalisty ve Washingtonu,“ suše komentoval „tržní“ situaci Střelka. Narážel tak na známou situaci, kdy nám USA zabránily prodat už v rámci rozjednaného obchodu půltucet pasivních radarů Věra do rukou Číňanů. Vinou tehdejšího premiéra Špidly tak republiky přišla o nejméně 600 miliónů dolarů. 

Přitom kvality Tamar a jejich následovnic Věra jsou ničím neoddiskutovatelné: jeden jediný exemplář, který se za dobrodružných podmínek dostal k Srbům, způsobil promptní sestřelení údajně nejmodernějšího neviditelného amerického bombardéru F- 117 A Stealth během tzv. „humanitárního bombardování“ Jugoslávie v roce 1999, ke kterému se přes tradiční vazby na Jugoslávii logisticky připojili jako čerství zelenáči v NATO i Češi.