Biolaboratoře ve Lvově pracovaly s patogeny moru, antraxu a brucelózy. V Charkově a Poltavě (zhruba 350 km východně od Kyjeva, pozn. red.) pak s patogeny záškrtu, salmonelózy a úplavice. Uvedl to Igor Kirillov, náčelník sil radiační, chemické a biologické obrany ozbrojených sil RF.
Důkazy ovšem žádné nepředložil.
Mezi novináře se nedostaly dokonce ani fotografie zmíněných zařízení.
V tiskovém prohlášení však stojí, že ve Lvově bylo zničeno více než 320 sběrných míst. Přesně 232 jich prý bylo s původcem leptospirózy, 30 s tularemií, deset s brucelózou a pět s morem. „Nadměrné množství biopatogenů svědčí o práci prováděné v rámci vojenských biologických programů,“ zdůraznil Kirillov, jehož mimo jiných citovala ruská agentura TASS.
Podle tohoto velitele se na území Ukrajiny nacházela sofistikovaná síť desítek biologických laboratoří. Objednatelem výzkumů prý je Agentura pro snižování hrozeb (mínil zřejmě Defense Threat Reduction Agency, pozn. red.) spadající pod ministerstvo obrany USA.
„Západní nepřítel!“
Činnost těchto biologických laboratoří na Ukrajině vedla podle Kirillova k nekontrolovatelnému nárůstu výskytu zvláště nebezpečných infekcí.
Podle náčelníka specializovaných jednotek je na území Ukrajiny zaznamenán nárůst počtu případů zarděnek, záškrtu a tuberkulózy.
Mluvčí ruského ministerstva obrany generálmajor Igor Konašenkov v neděli novinářům řekl, že ruské ozbrojené síly během „speciální operace na Ukrajině“, jak se v Rusku nazývá probíhající invaze a válka, odhalily fakta o provádění vojenského biologického programu financovaného Spojenými státy.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Mgr. Jan Holoubek