Parlamentní strany ANO, SPD, komunisté a Piráti začínají jednat o podobě zákona o obecném referendu. Poslanci SPD včetně předsedy Tomia Okamury chtějí prosadit referendum o vystoupení Česka z Evropské unie a tvrdí, že by to nemělo výraznější dopad na naši ekonomiku. Souhlasíte s tím?

S tím kategoricky a stoprocentně nesouhlasím. Myslím, že za dobu, kdy se snažím věnovat ekonomické disciplíně, což je více než třicet let, není žádný názor, s nímž bych nesouhlasil víc než s tímto. Právě z toho důvodu, jak je ten názor závažný, podstatný a primární pro funkčnost české ekonomiky. Už jsem si za tu dobu zvykl rozlišovat, co je pomíjivé a zanedbatelné, a to, co je důležité. Kdybych tento názor považoval za pomíjivý a zanedbatelný, nevěnoval bych mu žádnou pozornost, ale myslím, že je fatálně důležitý. 

A mám možnost to pozorovat v Bruselu a v posledních dnech jsem cílem překvapivých dotazů mých kolegů, co se to v naší zemi děje, protože nechápou, jak je možné, že země, která vykazuje pětiprocentní hospodářský růst a nejnižší míru nezaměstnanosti v Evropské unii, kde interval mezi sociálně nejslabšími a sociálně nejsilnějšími z hlediska nějakého materiálního nebo příjmového zabezpečení je jednoznačně nejnižší v celé Evropské unii, to znamená, kde rozdíly nejsou z tohoto pohledu tak propastné, země, která má aktivní obchodní bilanci, mluví o odchodu z Evropské unie. Jinými slovy, pokud by se ekonomika stáhla pouze do svých národních hranic a závisela by pouze na domácí poptávce, tak velká část domácí ekonomiky zkrachuje, protože nebude tak silný odbyt, tak silná poptávka po tomto zboží. 

Jsem fascinován tím, jak je možné takovým způsobem hazardovat s věcmi, které jsou v podstatě nevratné, respektive jejich vratnost je následně velmi obtížná. A co mě ještě udivuje, jak se tento nebezpečný virus v poslední době neuvěřitelně rychle šíří a jakou podporu nejen v populaci, ale i mezi některými politiky získává. Myslel jsem si, že po čtrnácti letech v Evropské unii a po skoro třiceti letech po Listopadu se toto téma stane samozřejmým a pozitivně vnímaným, že už se nikdy nedostane na paškál. 

Měla by nás varovat zkušenost, jakou tehdejší britský předseda vlády David Cameron získal, když si s tímto tématem od roku 2012 zahrával, a to, v jaké situaci je dnes Velká Británie. Nedávný komentář renomovaného komentátora Financial Times Martina Volfa hovoří o mírové občanské válce ve Velké Británii. Ta země je obrovsky rozštěpena, sice se zatím nepoužívají zbraně, ale táži se, jestli ti, kterým jde o podobnou cestu, si přejí, aby se země takovým způsobem rozdělila.

U nás se o dopadech brexitu na britskou ekonomiku příliš nemluví. Psalo se, že těsně po referendu, které tam proběhlo před necelými dvěma lety, spadla libra, ale po čase se zase kurs zvedl. Ale nyní se objevila informace, že podle vládní analýzy poklesne v příštích letech ekonomický růst země o dvě až osm procent. Jak by se případný czexit projevil na české ekonomice, která je na rozdíl od britské více závislá na exportu do zemí Evropské unie?

Dopady v Británii se projevily po verdiktu referenda, začala oslabovat libra, pak sice získala trochu půdu pod nohama, ale teď je stále na setrvale klesající trajektorii, což se v případě Británie zejména projevilo tak, že kvůli oslabení kursu libry začaly docela výrazně stoupat ceny, protože Británie je, naštěstí na rozdíl od nás, obrovsky závislá na dovozu veškerého zpracovatelského průmyslu, protože je typickou ekonomikou služeb, která dováží všechno, co potřebuje. Nevyrábí téměř nic, takže to se projevilo velmi brzy právě v růstu cen. 

Druhá věc je, že Británie dnes patří mezi země s nejnižším hospodářským růstem, nejen proto, že se kvůli cenovému nárůstu snížila spotřeba, to je spíš kosmetická záležitost, ale je země, která spotřebou domácností žije, která je šílená z hlediska nakupování nejen v případě domácího obyvatelstva, ale „shopování“ v Londýně patří k velmi oblíbeným koníčkům různých národů. 

Ale hlavní je to, že se velmi pozastavily investice. Navíc to vypadá na variantu tvrdého brexitu, což ukázaly další informace z minulého týdne, kdy zvláště asijští investoři, a to by se opakovalo v případě České republiky, nemají důvod pro to, aby v Británii byli. Jejich klíčovým motivem je, aby své klíčové produkty nemuseli dovážet do Evropské unie za podmínek, které jsou spojeny s cly, s určitými množstevními omezeními atd. Prostě zvláště japonské, korejské, čínské a tchajwanské firmy chtějí, aby jejich výrobky byly „Made in EU“, nikoli vyrobeny v jejich zemích, protože jsou-li vyrobeny v rámci jednotného trhu, jsou považovány za jeho součást. To je klíčový motiv, proč je spousta firem z Asie přítomných i v České republice. Tento efekt by byl okamžitý a právě provozovny typu Panasonic, Hyundai apod. by velmi rychle odešly, byť tito investoři, když cítí, že ta země je stabilní a čitelná, jsou neuvěřitelně věrní a neodcházejí, jen ve velmi mimořádných případech. A to, že se u nás začínají vyptávat, větřit situaci a zvyšovat svoji obezřetnost, to jednoznačně ukazuje, že se u nás v tomto duchu nic pozitivního neděje. Přitom k tomu není žádný důvod. 

Kdybychom byli v zoufalé situaci Kypru nebo Řecka, které posledních deset let prožily ve velice svízelných podmínkách, tak bych chápal, spíš psychicky než racionálně, nějakou únikovou variantu. Ale mluvit o tom v zemi, které se opravdu daří, navíc díky tomu, že je součástí celku, a přitom z něj chce vystupovat, je absurdní, na to mi pomalu slušná slovní zásoba dochází.

Když se mluví, že ve vyspělé a stabilní zemi, jako je Velká Británie, bude kvůli brexitu ekonomický růst o dvě až osm procent nižší, jaký propad by podle vašeho odhadu czexit způsobil u nás? Pro některé lidi, kteří nerozumějí ekonomice, propad o dvě až osm procent třeba neznamená moc, ale v reálu to může mít zřejmě neblahé důsledky. Můžete popsat, jaký dopad by odchod z Evropské unie měl na životní úroveň u nás?

Pokud dvě nebo osm procent propadu ekonomiky není pro někoho příliš, tak si připomeňme, že v roce 2009 to bylo pět procent a říkalo se, že je to nejvíc od velké deprese ve třicátých letech. Takže nemohu souhlasit s tím, že by to nebylo příliš, myslím, že je to poměrně dost na zvyky, které máme osvojeny. V našem případě by to ovšem bylo ještě víc. 

Pokud vím, Británie si chce i v rámci toho odchodu uchovat a vytvořit co nejlepší podmínky pro to nejsilnější, co má, a to je nejvyspělejší a nejuznávanější finanční trh na světě, který ne úplně souvisí s prosperitou britské ekonomiky. Proto v rámci Británie jsou nejpropastnější rozdíly v rámci celé Evropské unie, kdy bohatství Británie tvoří dominantně Londýn, pak není dlouho, dlouho nic, pak je poměrně značná množina regionů, které na tom nejsou o moc lépe než ty naše. Tam je dokonce dost regionů srovnatelných například s těmi, které u nás nejsou považovány za moc perspektivní, jako je Ústecký nebo Karlovarský kraj, takových se v Británii nachází překvapivě poměrně dost. A právě tyto regiony by byly těmi, které by dostaly nejvíc na frak. Tyto regiony docela vehementně čerpají z evropských fondů, restrukturalizují se, ta restrukturalizace také souvisí s tím, že Británie je členem Evropské unie, i když ne tak silně. 

U Británie bych svým způsobem chápal, k jakému kroku se odhodlala, protože její závislost na zbytku Evropské unie není zdaleka tak silná jako u nás. Když to vezmu z hlediska exportu, tak osmdesát čtyři procenta exportu z České republiky jde do jiných zemí Evropské unie, ale v případě Británie není ani polovina. Velká Británie má obrovskou váhu z hlediska exportních vazeb se Spojenými státy, respektive s celou severní Amerikou, jsou tam silné vazby na Asii, na země Commonwealthu, kde tyto vazby částečně přetrvávají. 

Ale závislost české ekonomiky na Evropské unii je podstatně větší. Takže já osobně bych u nás odhadoval nějaký kumulativní propad i ve výši nějakých pětadvacet, třicet procent. Koneckonců pan poslanec Václav Klaus mladší, který je stoupencem odchodu z EU, hovoří o zchudnutí až o třetinu, což mi koneckonců z hlediska stoupenců odchodu připadá jako korektní postoj, že pro něj je národní suverenita, národní autonomie natolik cenná, že je vůči ní schopen obětovat třicet procent svého bohatství. Otázkou je, jestli by to bylo bohatství opravdu jeho, jestli neměl na mysli, že zchudne o třetinu Česká republika, ale jeho osobního majetku se to až tak úplně nedotkne.

Myslíte si, že ten dopad czexitu by byl nejhorší právě na ty nejchudší regiony, na sociálně nejslabší obyvatele Česka, což jsou paradoxně voliči komunistů a SPD, tedy stran, které po našem odchodu z Evropské unie volají?

V tom je právě ten další paradox, který vyplývá z toho, že tady funguje zkratkovitá populistická propaganda. V absolutní míře by byli asi nejvíc postiženi ti investoři, kteří mají v úmyslu nadále pokračovat v České republice, ale kdyby odešla z Evropské unie, tak by to nešlo. Nicméně ti bohatí a flexibilnější jsou schopni se o sebe postarat. A to se týká jak firem, tak i bohatších domácností, které, sice se slzou v oku, mají schopnost, prostředky a zkušenost se z toho vymanit a i proti své vůli se přestěhovat pryč, žít venku, jsou daleko otevřenější v rámci tohoto světa. Zvykli si za čtrnáct let, že jsou občany Evropské unie a v dané situaci pro ně je občanství Evropské unie silnější a významnější než občanství České republiky mimo Evropskou unii. 

Ale ti lidé, kteří buď žijí na sociálních dávkách, nebo jsou závislí na námezdní práci ve fabrikách, jejichž existence je v budoucnu u nás  z těchto důvodů velmi nejistá, ztratí sice absolutně relativně málo, ale to relativně málo pro ně znamená všechno. Takže to, že by došlo k výraznému – možná ve stovkách tisíc – omezení pracovních míst, to by se jich dotklo. Teď jsou zvyklí v současné době chodit do fabriky, které se sice možná pejorativně vysmívají, že je to montovna, nicméně ta fabrika jim osmadvacet, třicet, pětatřicet tisíc korun měsíčně zajistí. Pak tam jednoho dne přijdou, fabrika bude zamčená a místo ní bude jeden velký brownfield. A i ti bohatší, kteří daně platí, si řeknou, že nemá cenu platit daně v České republice a přesunou se jinam. Pak dojde i na ty, kteří jsou závislí na sociálních dávkách. 

Jak řekl ekonom David Marek, že to je cílená amputace, a to je velmi výstižné. Dochází k ochromení něčeho, co funguje, a vytváří se zdánlivá představa, že to bude fungovat lépe, ale ono to tak není. SPD se domnívá, že poté, co vystoupíme z Evropské unie, by se na principech volného obchodu, na čtyřech ekonomických svobodách nic nezměnilo. To je naprostá iluze, protože ty svobody jsou jedině díky našemu členství v Evropské unii. Když budeme jinde nebo osamoceni, tak to tak nebude. A za druhé, už vůbec nechápu, když je Evropská unie prostředím, kde jsou právě tyto čtyři svobody naplněny nejvíc, proč říkat, že bychom je uchovali, ale mimo, když kdekoli mimo už naplnění těch svobod takové není. 

Je poukazováno na Norsko, které je podstatně bohatší než my, přitom na druhou stranu přistoupilo na hru, že bude platit určitý poplatek za to, že těch svobod může využívat, ale nemůže je jakýmkoli ovlivňovat. Pasivně přijímá to, co je z našeho pohledu v tom šíleném Bruselu přijímáno. Proč Norsko, které je hrdé a velmi sebevědomé, bylo ochotno přistoupit na to, že v onom Bruselu, který česká společnost takovým způsobem nenávidí, se rozhoduje o věcech, které jsou pro něj prospěšné? 

Navíc Brusel jsme my, máme tam velmi četná zastoupení, která nás reprezentují. Takže srovnávat Brusel s RVHP je další věc, která je z mého pohledu naprosto nekorektní a nepravdivá.

Mluvil jste v souvislosti s czexitem o dopadu na zaměstnanost. Ale když si vzpomeneme, jaký dopad měly hospodářské problémy, které postihly třeba Řecko, na důchodce a státní zaměstnance, protože vysoká nezaměstnanost by omezila příjmy do státního rozpočtu, z kterého jsou placeny právě tyto skupiny, napadá mne, jestli by to nebylo stejné i u nás?

Určitě by to na ně mělo velmi neblahý dopad. A to Řecko, kde se to projevilo, ještě vůbec z Evropské unie nevystoupilo. Naopak, kdyby v Evropské unii nebylo, tak by ta situace, do které se dostalo – můžeme posuzovat čí vinou, jestli výlučně vlastní vinou, nebo vinou věřitelů, nebo jestli tam byla nějaká smíšená vina, to už je jiné téma – by ta situace byla mnohem horší. 

Kdyby se něco podobného opakovalo u nás, na jedné straně by oslabovala koruna, došlo by k výraznému zvyšování cen, to znamená, že těmto lidem by se viditelným způsobem zvýšily náklady, to by byl první viditelný efekt, který by přišel velmi brzy. A znehodnotily by se i úspory. Nacionalista by mohl říci, že nás nezajímá oslabování úspor vůči euru, protože sedíme doma a nikam nejezdíme, ale znehodnocovaly by se vůči inflaci, která by se k nám dostala bez ohledu na to, jestli někdo hranice překročí nebo ne. 

A současně si myslím, že by na té nabídkové straně došlo k obrovskému šoku z hlediska zaměstnanosti, současná tříprocentní míra nezaměstnanosti by velmi brzy vylétla na dvoucifernou úroveň. Nejenže by se zvýšily náklady, ale s tím, jak by investoři opouštěli teritorium, zavírala by se pracovní místa a mnoho lidí by bylo závislých na dávkách. A kdyby ekonomika byla podstatně méně výkonná, bylo by třeba přerozdělit ten koláč, který ve státní pokladně je, a další částku věnovat na tyto záležitosti, čímž by se navýšil už tak obrovský podíl mandatorních výdajů. Takže už by nezbylo na nějaké veřejné investice financované státem. 

Ovlivnilo by to samozřejmě také ukončení možnosti čerpání evropských fondů. Od roku 2004 jsme v čisté, nikoli hrubé výši získali už lehce přes sedm set miliard korun. Tento proud peněz by vyschnul ze dne na den, ještě bychom za to drsně zaplatili, protože máme necelé tři roky do konce finančního rámce. Británie bude vystupovat až za rok a i za to bude platit dodatečně zhruba čtyřicet miliard eur.

A kolik bychom museli uhradit v případě odchodu my?

Kdybychom se takto rozloučili s Evropskou unií, v kontextu, který jsme si popsali, to znamená na cestě zchudnutí, a ještě bychom uhradili nějakou vyrovnávací fakturu, která by sice nebyla tak vysoká jako v případě Velké Británie, ale přímo úměrná velikosti a ekonomické vyspělosti České republiky, byla by to pro českou ekonomiku velká rána. Ale i kdyby byla pět, šest nebo osm miliard eur, tak by to na samý odchod nebylo nic příjemného. A ještě bychom měli statut nějakého druhořadého nebo třetiřadého člena, protože Evropská unie má uzavřené dohody, které jsou založeny na nejrůznějších privilegiích vůči těm nejvýznamnějším partnerům nebo konkurentům, Spojeným státům americkým, Kanadě, Japonsku, Austrálii, bývalým koloniálním zemím, s nimiž má nové investiční dohody, a my bychom momentem odchodu byli tím nejposlednějším třetím státem srovnatelným s Barmou nebo s Bangladéší, bez jakýchkoli privilegií. 

Pak by se to dotklo zcela praktického fungování, protože právě ty čtyři ekonomické svobody jsou spojeny s tím, že jsme v Evropské unii. A kdybychom už v ní nebyli, najednou by na hraničních přechodech nebyla žádná překážka ze strany Německa, Rakouska, Slovenska, Polska zřídit znovu hraniční kontroly nejen pro cirkulaci osob, ale i z hlediska výměny zboží. To jsou jen nepohodlné vnější stránky. Pak by se mohlo stát, že při vývozu významných komodit, aut nebo komponentů, by bylo uvaleno clo, takže by byly dražší a méně konkurenceschopné, a byly by i předmětem nějakého množstevního omezení. Řekli by nám – dosud jste k nám vozili osmdesát tisíc aut v rámci jednotného trhu, ale teď jste mimo něj, takže vám dovolíme dvacet tisíc a šedesát tisíc si prodejte, kde chcete. Samozřejmě, že by nebylo snadné tak rychle najít odběratele pro šedesát tisíc aut, takže by někde ležely a výroba by se omezila, stejně jako pracovní příležitosti a pracovní místa.

Zatím není schválen zákon o referendu, což nebude tak jednoduché, protože není shoda ani na jeho podobě, navíc jde o ústavní zákon, který musí schválit obě komory Parlamentu ústavní většinou, takže případné konání referenda o czexitu je ještě daleko a nemusí k němu vůbec dojít. Ale neznejisťují asijské investory u nás už samotné výroky politiků, jako je šéf SPD Tomio Okamura, který je místopředsedou Poslanecké sněmovny? Nepoškozují nás úvahy o odchodu z EU tedy už dnes?

Určitě. V současné době je to věc reputační, už jen to, že jsme dáváni do tohoto světla, může některé investory odradit. Již to, že sousední Slovensko už má devět let euro, je z pohledu investorů věc, která je investory vnímána jako bonitnější značka. My nejenže euro nemáme, ale vedeme diskuse o tom, jak se z Unie vymanit. 

Kdyby existoval investor, který přemýšlí o vstupu do některé země Visegrádské čtyřky, tak jednoznačně, a bylo by to pochopitelné, by musel volit Slovensko. Protože idyla rovněž nepanuje v Polsku, které je také rozdělené, ale nikdo tam neuvažuje o tom, že by se připravil o to nejcennější, co má, a to je působení na jednotném trhu. Ani v Maďarsku to není kdovíjak růžové, ale ani tam, zejména u mladé generace, není snaha z Evropské unie vystoupit. 

U nás i mladá generace je tím virem, o kterém se bavíme, dost infikována, a to reputační riziko tady je. Lze určitě souhlasit s tvrzením, že i jen hovory o czexitu nám neprospívají, a já tvrdím, že nám škodí už teď.