Mezi Evropskou unií a Spojenými státy se právě rodí Transatlantické obchodní a investiční partnerství, největší obchodní dohoda dějin. Prý tajně. Vy jste ale měl možnost nahlédnout jednáním pod pokličku, jak v Bruselu, tak ve Washingtonu. Jaká je tedy skutečnost?

Myslím, že komunikace těch jednání navenek by mohla být – a měla – mnohem otevřenější. Nyní to opravdu může působit tak, že hrstka vyvolených se pravidelně schází, aby za důsledně zamčenými dveřmi uzavřela dohodu, která bude mít dalekosáhlé dopady na nás všechny. Tato netransparentnost mě trápí o to více, neboť jsem zastáncem smlouvy TTIP jako takové. Chápu ji nejen v rovině ekonomické, ale i geopolitické. Spojené státy si naštěstí ještě včas uvědomily, že když už se vydávají na ekonomické námluvy do Číny a Asie obecně, neměly by na Evropu – svého tradičního spojence – zapomínat. TTIP by se měla stát druhým pilířem úzké transatlantické spolupráce. Prvním je pochopitelně NATO v bezpečnostní oblasti.

Jenže právě účast Spojených států je řadou lidí v Evropě vnímána jako negativní aspekt.