V loňském roce se sem dovážely i papriky z Izraele, ale to bylo spíše politické gesto, když většina Evropy sabotovala obchodní smlouvy z důvodů, že se pěstují na okupovaných územích Jordánu a ještě v tehdejší relativně klidné Gaze. Letošní sklizeň je těžké predikovat. Jižní Evropu svírá vedro, střední Evropu zase chladné počasí. 

Pěstování bez země

Zvítězí tedy opět hydroponicky pěstovaná zelenina ve sklenících v Belgii a v Nizozemí. Rostlinky už vůbec neviděly zem, pěstuje se to jen ve výživném roztoku. 

V RVHP bylo jasně dáno, že papriky budeme brát z Bulharska a z Rumunska a samozřejmě z Maďarska. Dnes je to jinak. „Konečně už pěstujeme papriky i sami,“ říká zemědělský odborník Petr Havel. „Český spotřebitel, i když se to velmi pozvolně mění, je charakteristický tím, že se snaží nakoupit co nejlevnější zboží, nehledě na jeho původ. Roste a poroste podíl spotřebitelů, kterým půjde o kvalitu a šetrný původ pěstování, jako je třeba hydroponie. Jenže tento druh pěstování není ještě nějak významný. Je to samozřejmě dražší, i když jde o významnou úsporu vody. Proto se tady skleníky objevují a jejich počet poroste. Pořád to ale není nejdůležitější část trhu a tuto produkci nekupuje většina spotřebitelů, ale jenom ti, kteří si buď na to hrají, nebo skutečně věří ve zdravotní životní sílu a v preferenci produktů, které údajně více neznečišťují životní prostředí. I když tedy podíl těchto spotřebitelů mírně roste, není to nic zázračného. A český spotřebitel je už tak vychován, aby kupoval vše co nejlevněji.“

Našinec je svéráz

Stejně jako podle Havla roste podíl spotřebitelů, kteří hledí na kvalitu či způsob produkce, tak roste i počet těch, kteří se zajímají o zemi původu. „Tato část lidí se pak snaží preferovat tuzemskou spotřebu, což mimochodem v České republice už je, protože se tu již docela dlouho pěstuje poměrně rozsáhlé spektrum včetně čili papriček, hlavně na jižní Moravě. Samozřejmě na pokrytí celé poptávky to nestačí, ale v tomto případě si spotřebitelé svoje produkty poměrně snadno najdou. Je to ale většinou dražší.“

Dříve se pěstovaly papriky na každé zahrádce. Ta doba se, zdá se, poněkud vrací. Jen se ale podívejme na odrůdy. Už to nejsou ty, které byly vyšlechtěny v tehdejším Československu. Jako i v další zelenině, mrkvi, cibuli, česneku, jsme byli šlechtitelská velmoc. To už je historie.

Člověk si (ne)vybere

„Už to nemůžu ani vidět,“ konstatuje paní v jednom z plzeňských supermarketů.  „Všechno je to nedozrálé, nedá se to pořádně konzumovat. Ani se to neuvaří v guláši, jaký je to plast,“ přirovnává nedozrálost pěkně barevných paprik důchodkyně. „Až na ty červené dlouhé papriky ramiro nebo kapie,“ zastává se dvou druhů. „Ostatní jsou nedozrálé, podtržené, musí se to pár dní nechat v relativním teple. Jenomže pak se to začne zase scvrkávat, hnědnout, prostě člověk si nevybere,“ konstatuje tato dáma.

„To máte pravdu. Kupuji feferonky, holandské nebo španělské. Balení, kde jsou zelené, žluté i červené. Zelené jsou úplně odporné a nepálí ani trochu. Červené, při troše štěstí aspoň jedna trochu pálí a se žlutou je to samé. A tahle sranda stojí 35 korun a balení váží 50 gramů,“ informuje nás další nakupující žena. 

Ostatní vzpomenou na silnostěnné slovenské papriky, které jsou pálivé jak čert a každý rok jsou dražší a dražší. Letos už možná budou za dvě stovky. Připočteme-li si drahá rajčata a nepříliš levnou cuketu, je lečo drahou lahůdkou.

Proč vlastně blokujeme třeba Řecko?

Zelené papriky se dovážejí taky například z Makedonie. Kupodivu Řecko je „plonkové“, i když jsou tam také ideální podmínky. „To je prostě obchodní politika. Komu vyhovuje, aby se Řecko dalo finančně alespoň trochu dohromady, že,“ konstatuje muž, který lelkuje u oddělení zeleniny. „Odtamtud se nevozí ani rajčata. Přitom jich tam mají spoustu. Ale situace prostě vyhovuje Holanďanům, kteří převálcovali celou Evropu a s touhle politikou šli i do EU. Jaképak rovné podmínky. Někdo je prostě rovnější,“ hodnotí muž středních let za pokyvování okolních.

„Viděli jste taky něco z Portugalska? Kromě brambor?“ ptá se další muž. „Brambory tam extra velkou tradici nemají. Ale dovážejí se odtamtud. Papriky a rajčata tam být musejí. Jenže to se nehodí takzvaně do krámu zas té obchodnické lobby. A ceny letí nahoru, i když nám vláda říká, jak už je to bezvadné, a že jsme překonali to nejhorší. Já myslím, že to horší náš spíš čeká a tohle byla taková krátká přípravka,“ uzavírá pán s plným nákupním košíkem.