„V případě mnoha zemí přicházejí v úvahu nejen čistě ekonomická rizika, ale i rizika politická a ideologická. Kdyby tam došlo k ovlivnění nějakou ideou nebo k ne zcela demokratickému způsobu politického rozhodování, který opravdu neumím předvídat, může se stát, že tento jednorázový krok povede k totální paralýze ekonomického systému, který například v současné době vypadá jako ještě relativně zdravý,“ vysvětlil v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz ekonom bruselské kanceláře ČEZ.

Mezinárodní měnový fond očekává zhruba tříprocentní zvýšení světové ekonomiky. Sdílíte také tento optimismus?

Zatím to není až tak velký optimismus. Kdybychom se podívali na čísla účtů světové ekonomiky, řekněme v období 2007 i 2009, vidíme dokonce růst pět procent, což jasně ukazuje, že krize, ze které se snad už dostáváme, rozhodně nebyla globální, že to byla opravdu krize atlantické civilizace, ale ne zbytku světa. A světová ekonomika určitě uměla růst rychleji. Řekl bych, že růst na úrovni tří procent znamená spíš zpomalení, dané zejména tím, že čísla v případě objemově největších ekonomik, Indie a Číny, už nejsou tak impresivní, jak bývala, že významný tahoun hospodářského růstu minulých pěti let - Turecko - nedělá, na co byl zvyklý. Takže podtrženo, sečteno, odhad růstu tři procenta s ohledem i na pozvolna se z krize vynořující Evropu a velmi slušný růst ve Spojených státech mi připadá jako velmi reálný. Ta tři procenta v podstatě odpovídají predikovanému růstu ve Spojených státech, takže s tím souhlasím.