Sobota není tak horká jako předcházející dny. Je příjemných 27 stupňů. Na Kristýně, oblíbeném rekreačním areálu, který vyrostl u zatopeného lomu na ligranit, není hlava na hlavě. Prázdno tu ale rozhodně není, mísí se tu čeština s polštinou či němčinou. Kemp v areálu vypadá zcela zaplněný. „Dejte pokoj s budoucností. Byl covid a nyní zase zdražování. Nechci na to ale teď myslet. Je volno, chci tady mít klid a pohodu,“ nechce dále rozebírat současnou situaci Michal, ležící s rodinou na písečné pláži.

U stánku popíjí pivo Tomáš. Je tu s manželkou a vnučkou. „Každý rok jsem byl zvyklý jezdit k moři, většinou do Chorvatska. Zastávám ale názor, že když jedu na dovolenou, tak si tam chci užívat a mít určitý komfort. Když na to nemám, tak nejedu. A tak jsem na Kristýně,“ pousměje se s tím, že letos měnil práci, ve které má o něco méně peněz než v té minulé. Přiznává, že ve volbách volil koalici SPOLU. Teď je ale roztrpčený z toho, jak se vláda vypořádává se současnou situací. „Hlavně nemůžu pochopit, proč nakupujeme draze námi vyrobenou energii na burze v Lipsku. Proč od toho vláda neustoupí? Čeho se bojí? Vždyť má zemi spravovat s péčí řádného hospodáře. A takto si to tedy nepředstavuji,“ říká naštvaně a jde si koupit další pivo. 

Bistro u vodní nádrže. Foto: Oldřich Szaban

V zimě jsem trénoval a byl nabalený jak Eskymák v iglú

O kousek dál sedí Lukáš. „Já jsem na letošní zimu připraven,“ hlásí. „Sice jsem nemohl vědět, že Rusové napadnou Ukrajinu a bude tam válka. Ale tušil jsem, že energie půjdou nahoru, stačí se podívat na ty evropské podivné hrátky s Green Dealem. Takže jsem minulou zimu trénoval, co vydržím, a téměř vůbec v bytě netopil. Byl jsem nabalený jak Eskymák v iglú. A dotáhl jsem to na patnáct stupňů, někdy i na čtrnáct. I v tom jsem vydržel. Ale je to díky tomu, že bydlím sám. Žádná ženská by tam se mnou nevydržela,“ konstatoval. „Zato teď v létě trpím. Nějak ty tepla snáším hůře než dřív,“ podivuje se.

U vodní nádrže. Foto: Oldřich Szaban

Hodně lidí sem přijelo na kolech, vede sem cyklostezka z Hrádku a z druhé strany i z německé Žitavy. Honza, který pracuje jako řidič MHD, se sem dopravil dokonce na koloběžce. „Splácím nějaké půjčky, už teď vycházím s penězi tak akorát. V nájmu topím plynem, takže si myslím, že už to nedám. Budu muset prodat auto. Což pro mě bude velká změna, vždyť nějaké mám více než dvacet let. Budu prostě jezdit na koloběžce a v zimě se asi půjdu klouzat,“ říká sarkasticky. „Ale nějak bude. Snad to nebude tak hrozné. Jdu si raději zaplavat,“ oznamuje a odchází k vodě.

Honza se tu potkal s bývalým spolužákem ze střední školy Láďou. „Mám rodinu, malou dcerku, peníze potřebujeme. Pracuji jako řidič u jedné firmy a začal jsem si brát víkendové služby s příplatkem. Musel jsem kvůli tomu oželet svoji fotbalovou vášeň, kdy jsem si chodil zahrát s kamarády v neděli dopoledne fotbálek, ale co se dá dělat,“ vysvětluje.