„Věci veřejné vždy deklarovaly nějaká ultimata, pokaždé z nich odstoupily. Nepředpokládám, že to bude nějak jinak,“ okomentoval Zdeněk Ondráček hned na úvod aktuální informaci o hrozícím rozpadu vlády.


Sledujeme téma Rozpad vládní koalice

Právě se stranou Věci veřejné spojovala řada lidí naději, že pomůže korupci vymýtit z českého prostředí. Selhala. Ať už nejnověji při vlastním zveřejnění sponzorských darů, nebo průběžně, kdy Věci veřejné obsazovaly různá křesla „protikorupčních ministrů a koordinátorů.“

Začalo to za Langra

Podle bývalého vyšetřovatele Zdeňka Ondráčka, který v ÚOKFK vedl vyšetřování kauzy Opencard nebo bývalého šéfa NKÚ Dohnala, se přitom situace v policii, a především pak v její protikorupční složce, obrací stále k horšímu a horšímu.

Za dobu, kdy elitní vyšetřovatelé začali z policie odcházet, označil nástup ministra Ivana Langera. Od té doby to prý jde od desíti k pěti.

Částečně je prý odchod z pozice elitního vyšetřovatele prý přirozený. „Je to vrchol kariéry, řada lidí odchází podobně jako sportovci na výsluní,“ vysvětluje Ondráček.

Existuje však i další důvod, proč z útvarů sdružujících elitní vyšetřovatele odejít: „Odchází se i proto, že jste znechucen nedostatkem možností uplatnit své schopnosti a vědomosti.“

Abychom nemohli vyšetřovat, zavalí nás administrativou

Nejde o to, že by policistům jejich nadřízení přímo bránili ve vyšetřování. „Kdyby někdo řekl ‚toto dělat nesmíte, to se nemůže‘, tak bych to zdokumentoval jako trestnou činnost nadřízeného. Ale házet vám klacky pod nohy můžou velmi snadno, když vás přesouvají z pozice na pozici, zavalí vás administrativou a podobně,“ líčí, jak to v policii vypadá, Ondráček.

Nikdy se mu prý nestalo, že by na něj byl vyvíjen otevřený tlak. Drobné „naschvály“ se však prý odehrávaly velice často. Jedním z dlouho a všemi kritizovaných nešvarů je přehlcení elitních vyšetřovatelů administrativou.

„Stejně jako lékař léčí a nedělá administrativu, tak vyšetřovatel na nejvyšší úrovni by měl mít čas především na vyšetřování,“ upozorňuje Ondráček.

Administrativa je tak paradoxně tou největší překážkou funkčního vyšetřování v ČR. „Nejde o to, kolik bude pracovníků, ale čím budou zatíženi. Kvalitních vyšetřovatelů by na korupci podle mě stačilo dvacet, kdyby byly odbřemeněni,“ upozorňuje Ondráček.

Fakticky je česká policie pod vlivem politiků a osob z vnější

Ovšem je otázka, jestli vůbec politici chtějí kvalitní polici. Policie je totiž obětí neustále reorganizace a destabilizace. „Fakticky je česká policie pod vlivem politiků a osob z vnější. Předpokládám, že k politizaci policie došlo za ministra Langra, který navíc stále svůj vliv v policii má,“ tvrdí v Hyde Parku Zdeněk Ondráček.

 Ondráček je dokonce přesvědčen, že politici přímo chtějí, aby policie zůstala utopena ve vnitřních problémech: „Čím méně bude schopná policie, tím více se to hodí politikům a lobbistům.“

Rozplést mnohamiliardovou veřejnou zakázku je totiž podle Ondráčka velice složité. Už jen procedura získávání informací a důkazů trvá roky.

Když už získáme důkazy, jde to do ztracena

„Informace a důkazy z mnohamiliardových veřejných zakázek se dají získat jen těžko, pokud nemáte člověka v tom prostředí. A toho tam nemáte, pokud tam nemáte nasazeného agenta. Tím agentem však může být opět jen příslušník policie. U toho ovšem může trvat i několik let než se dostane k informacím a důkazům z velkých kauz,“ vysvětluje bývalý vyšetřovatel.

Největší tíha dokazování je na policii, teoreticky by se tedy dalo říct, že hlavní vinu na nedotažení kauz mají právě vyšetřovatelé. Do hry však vstupují ještě státní zástupci a především soudci. A tak u nás platí, že důkazy se buď zajistit nedají, nebo se uklidí.

„Jsou zde dvě strany, které nechtějí spolupracovat, proto se důkazy hledají tak těžko,“ vysvětluje obtížnou práci policistů v korupčním prostředí Zdeněk Ondráček. Problém však je, že odsoudit lidi s mimořádnými majetky vyžaduje i dobré státní zástupce a nezaujaté a kvalitní soudy.

Tomu všemu nenahrávají politici. O těch si Ondráček myslí své: „Ve stranách jsou 2–3 lidi, co je řídí, ostatní jen odevzdávají hlasy.“

Nejnověji ho o naprosté aroganci politiků prý přesvědčil bývalý premiér Mirek Topolánek. „Pokud Topolánek odmítne spolupráci se sněmovní komisí, je to vrchol arogance a vypovídá to i o tom, jací politici u nás jsou…“ uzavírá v Hyde Parku Zdeněk Ondráček.