Prezident Václav Klaus ještě před tím, než se stal obětí útoku plynovou kuličkovou pistolí, na páteční Národní svatováclavské mši ve Staré Boleslavi znovu zopakoval nutnost hájit staré osvědčené hodnoty a tradice.

• SLEDUJEME téma: Střelba na Klause

Němci nám chtěli přepsat historii

Historik Zdeněk Čech pro ParlamentníListy.cz některé aspekty Svatováclavské tradice shrnul. „Mnoho lidí by mohlo říct, že je to záležitost, která se opírá do jisté míry o filosofii Protektorátu, kdy vládnoucí německá moc vnucovala Čechům Svatováclavskou tradici s odůvodněním, že svatý Václav pochopil, že pravé místo Čechů je v lůně říše. V zásadě je to samozřejmě blbost, protože jde o tradici státnosti české země proto, že svatý Václav byl první světec, kterého jsme měli,“ připomíná snahu nacistů přepsat naši historii.

„Se svatováclavským chorálem nastupovali čeští rytíři do rozhodujících bitev. V každém případě byl svatý Václav vnímán jako patron české země a bylo to nezpochybnitelné. Dovolím si říct, že Svatováclavská tradice navazuje na vznik a rozvoj české státnosti, o které se dá mluvit kolem necelého tisíce let,“ uvedl Zdeněk Čech.

Benešův bratr přijel z USA a byl šokován

ParlamentníListy.cz se ovšem zajímaly o jinou část naší národní historie, dobu tzv. První republiky. Často totiž slýcháme, že tento státní útvar byl obrazem politické cti, demokracie a svobody.

Podle historika Zdeňka Čecha je ale První republika jako státní útvar v současné době do značné míry zmytizován. „V Československu v časech první republiky, tedy 1918 – 1938, nelze vůbec mluvit o tom, že by ta republika byla údělově čistá. To je nesmysl. Pozdější prezident a v té době ministr zahraničních věcí Edvard Beneš měl bratra Vojtu Beneše, který byl emigrantem v USA a přijel budovat nový stát,“ vysvětluje.

„Když sem z Ameriky Vojta Beneš přijel, byl otřesen tím, co se tady děje vzhledem k tomu, že se zrodem nového státu vzniklo ohromné množství velice důležitých míst. Ministerstva, vyslanecké posty či klíčové centrální úřady a na tato důležitá místa tady byl nesmírně ostrý hon ze strany mnoha a mnoha lidí, kteří po těch význačných místech prahli,“ připomněl redakci historik.

Masarykova hradní tajná služba

Dalo by se podle něho říci, že v počátku rozvoje státu sehrála klíčovou roli skupina lidí kolem T. G. Masaryka, včetně samotného TGM, který jako první úřad v rámci Kanceláře prezidenta republiky zřídil informační odbor, což byla de facto hradní tajná služba, která prý první čtyři roky s úspěchem fungovala.

„Domnívat se, že v této době nebyly obrovské aféry, je naprosto mylné. Nejznámější muž těchto afér byl někdejší Muž 28. října, jeden z klíčových zakladatelů státu, Jiří Stříbrný. To byl korupčník až na půdu. Byl v uhelné aféře, která byla dána tím, že s nákupem uhlí pro státní dráhy byl on ministrem dopravy,“ zmiňuje jednu z velkých kauz této doby.

A nešlo o žádné drobné, takové aféry se pohybovaly ve velkých milionech. „Mezi další známé patří kauza Lihovar. Těch skandálů bylo nemálo. Lidé jsou pořád stejní, z hlediska biologie se člověk za staletí nemůže nijak zásadně změnit. Vždyť tisíc let je čtyřicet, pětačtyřicet generací, to není tak moc,“ soudí historik.

• TÉMA: Korupce

Pětiprocentní hranice nebyla. V parlamentu bylo i 15 stran

Fakt je ale podle jeho slov ten, že takové bizarní postavy, které se dnes dostávají do politického soukolí a do parlamentu, tam dříve nebyly. „Tak strašidelné to nebylo,“ doplňuje Čech.

„Stejně tak v parlamentu probíhaly drsné politické hádky. Je třeba si uvědomit, že složení tehdejší Poslanecké sněmovny bylo na rozdíl od nynějška nesmírně pestré. Za První republiky nebyla možná žádná pětiprocentní hranice, a to z triviálního důvodu. Strany, vyjadřující zájmy národnostních menšin, kterých bylo v republice požehnaně, by neměly šanci se do parlamentu dostat. Stran tam někdy bylo i přes patnáct,“ upozornil.

Oproti dnešku také v nyní oslavované republice, dávané za vzor demokracie, fungovala cenzura. „Ta se zaměřovala především na dvě křídla, více méně extremistická. Jednak cenzura občas zařádila v Rudém právu a pak samozřejmě v případě takzvaných státoborných stran, třeba Henleinova strana,“ uvedl další aspekt prvorepublikové demokracie.

Přeci jen… Někdo jako Gross by se prý tehdy do politiky nedostal

„Na projevy v parlamentu se cenzura vztahovat nesměla, a proto byla i otištěna slova, kdy Klement Gottwald dokonce prohlásil: „Ano, jezdíme se učit do Moskvy. A víte proč? Učíme se tam od ruských bolševiků, jak zakroutit buržoazii krkem a řeknu vám, oni jsou v tom mistři. Přejde vás smích,“ připomněl historik Čech známý Gottwaldův citát.

„Za První republiky u politika bylo hrozně důležité, jaký je řečník. Myslím si, že v té době nebylo v zásadě možné, aby se stal předsedou vlády někdo jako Stanislav Gross,“ dodal jednoznačně historik Zdeněk Čech pro server ParlamentníchListů.cz.

• Politika a společnost JINÝMA OČIMA