Jak Žitný v telefonátu s novináři Pravdy.sk sdělil, „ten obsah obvinění (proti Lučanskému) je tak vágní, že každý zkušený vyšetřovatel řekne, že něco takového by si nedovolil předložit,“ konstatuje s tím, že jde o jediné svědectví, staré několik let, bez jakýchkoli dalších důkazů.

Z hlasu Žitného je patrné nejen rozhořčení, ale především vztek poté, co Lučanský zemřel. „Že byl poslán do vazby, to je nehoráznost, kterou jsem za třicet let od revoluce nezažil!“ podotýká.

Následně se věnuje dění z 10. prosince, kdy se veřejnost poprvé dozvěděla o hospitalizaci Lučanského. Oficiální verze přitom hovořila o úrazu během cvičení. Tomu však Žitný absolutně nevěří.

„Pravda je taková, že generál Lučanský ve své cele porušil jistý denní pořádek, kdy mají nařízeno ležet, nebo naopak neležet na posteli, například. Na to ho dozorce upozornil, došlo ke slovní potyčce, ke strkanici, dozorce si zavolal další kolegy a ti ho zbili tak, že ho domlátili, dokopali do obličeje, kopali ho do těla, že ho museli převézt do prešovské nemocnice, kde to ale nebyli schopni řešit, tak ho převezli do Ružomberku,“ popisuje až neuvěřitelné skutečnosti Žitný.

Ani tímto převozem prý věc neskončila.

„Tam v nemocnici dokonce byla eskorta tak drzá, že ho shodili na židli, jelikož si odmítal sednout, tak ho strčili tak, že spadl, ztratil vědomí, takže se narychlo muselo dělat CTčko. A teď mi někdo bude tvrdit, že všechno bylo v pořádku? Tam přece mělo okamžitě přijít trestní řízení!“ dodává Žitný.

Směrem k zástupcům Matovičovy vlády pak letí věta: „Zabili jste mi kamaráda.“