„Jsem člověk z lidu, který žije mezi chudými Číňany. Přijel jsem z Hongkongu, mám tam totiž ženu. Prezidentskou kampaň beru vážně, vždyť do ní dávám všechny své peníze a dost riskuji zdraví. Jezdím vlaky, spím ve stanu. Teď mi došly peníze a navíc jsem dost prochladl, protože jsem zvyklý na tropická vedra tam u nás. Do neděle jsem plnil svůj plán, ale bohužel nemám ani korunu, proto jsem kampaň musel zastavit. Jsem taky dost vyčerpaný. Když budu mít ale lepší spací pytel, peníze na vlak a na jídlo, tak se do toho zase vrhnu,“ sdělil ParlamentnímListům.cz akademický sochař Emil Adamec, jenž je jedním z kandidátů na post prezidenta. Právě on je ale zastáncem konstituční monarchie.

Kampaň s kárkou a pod stanem

Jeho prezidentská kampaň začala v Sedlištích nedaleko Frýdku – Místku, kde vyrůstal a chtěl během ní objet dvaapadesát tuzemských měst. „Všechno jsem vozil v jednom vozíku. Vždy jsem na místě, kde mi to povolili, rozdělal větší stan z army shopu a na něj vyvěsil osm plakátů s mými sochami, programem a tak dále. Původně jsem jich měl devět, ale jeden mi ukradli v Brně přímo na náměstí. Večer v devět jsem sbalil a rozdělal si někde v parku stan pro jednoho. Jednou mě i přepadli. Mám matraci, která se rychle vyfoukne, takže jsem jí musel každé dvě hodiny dofukovat. Ráno jsem se zmátožil a pokračoval. Prostě jako oficiální bezdomovec,“ popisuje svou prezidentskou kampaň, která ho dovedla na pokraj vysílení a finančních možností.

Proto v neděli kampaň přerušil, jak řekl ParlamentnímListům.cz, a vrátil se do svého polorozpadlého ateliéru v Sedlištích. „Měl jsem pokračovat do Znojma a západních Čech, ale ocitl jsem se opravdu v patové situaci. Jsem strašně nachlazený a na černo vlakem jezdit nebudu, nikdy jsem nic takového neudělal. Mám něco přes tisíc podpisů, které jsem sehnal za dvacet dní. Se všemi, co mi podepsali petici, jsem osobně hovořil. Podpořil mě třeba i fotograf Jindřich Štreit. Oslovím teď lidi, co mi petici podepsali, ostatně na každého mám kontakt, jestli by pro mě nemohli podpisy sbírat také. Ještě mám jeden měsíc, tak uvidíme,“ neztrácí naději kandidát. Teď se chce hlavně vykurýrovat.

Jako monarchista prý není pro lidi moc přesvědčivý, ale chtěl to alespoň zkusit. I proto mu prezidentskou kampaň nevedl žádný předvolební manažer a neměl pomocníky. „Vím, prezident monarchista, to nezní moc důvěryhodně. Dokonce ani mezi ostatními monarchisty jsem moc podpory nezískal. Sehnat někoho zadarmo, kdo za vás bude něco řešit, je proto neproveditelné. Jelikož jsem však renesanční člověk, pracuji v týmu jednoho člověka. Víte, za balíky peněz dokáže předvolební kampaně dělat každý, ale s minimem nákladů to už tak lehké není,“ podotýká. Ostatně Emil Adamec se i s věkem vejde do požadavků na prezidentského kandidáta jen tak tak. Čtyřicet mu totiž bude až jedenáctého listopadu, takže je vlastně nejmladším kandidátem na prezidenta.

Prezidenta ne, krále ano

Stejně v prezidentský systém vůbec nevěří. Věří naopak v konstituční monarchii. „To, co zde máme, bych stejně demokracií nenazýval. K takovému systému se zatím hlavně ani neblížíme. Cestuji ale po celém světě a tak vidím, jak se kde žije. Za posledních patnáct let jsem si tedy vytvořil přesvědčení, že konstituční monarchie je zatím nejlepší způsob vlády. Vezměte to i z teoretické stránky věci. Míra korupce, vývoj země, veřejné finance. Proč se neinspirovat od zemí, kde to funguje, jako je Norsko, Švédsko, Velká Británie, Lucembursko či Japonsko. Proč jít cestou pochybné demokracie, která za sto let nikoho nepřesvědčila a nikam nevede,“ vysvětluje svůj světonázor.