ParlamentníListy.cz se dotazovaly politiků, zda si dávají pozor na to, co říkají do telefonu či na schůzkách, aby nikdo proti nim nezneužil případnou nahrávku a zda jsme nedospěli již do orwellovského světa.

Mě si někdo nahrát, dal bych mu do zubů

Pěkně od podlahy reagoval senátor Petr Pakosta. „Z jednoho pohledu by mi mohlo být nějaké nahrávání jedno, protože si na nic nehraju a nemám se čeho bát. Z druhého pohledu se jedná o nepřípustný průnik do soukromí. Ve slušné společnosti se něco jako pořizování nahrávek nedělá. Svědčí to o tom, že se posouváme od slušné společnosti ke společnosti neslušné. Pokud bych zjistil, že si mě někdo nahrává, tak pokud by se jednalo o muže, tak bych mu dal do zubů. Pokud by se jednalo o dámu, tak bych ji na veřejnosti počastoval nějakým vulgárním výrazem. Ale vskutku se dostáváme do vyššího stádia Orwella,“ řekl ParlamentnímListům.cz Pakosta.

Vše k tématu Janouškovy odposlechy

„Mě fascinuje vrtěti psem, že jsem spojován s nahráváním, přesto já jsem nikdy žádného politika nenahrál, jen já jsem nahráván pučisty,“ reagoval předseda poslaneckého klubu VV Vít Bárta.

„Množství odposlechů a nahrávek je šílené a člověk pozbývá svého soukromí. Celá společnost již dospěla do orwellovské představy světa dávno, vždyť v něm vládli prasátka,“ míní členka sněmovního Výboru pro bezpečnost Marie Nedvědová z KSČM.

Nahrávání by mělo být ilegální

„To je celkem naivní otázka, protože interpretační fantazie těch, kteří se živí tím, že z odposlouchávaných a nahrávaných rozhovorů vyvářejí libovolně prodejný produkt, je nutně tak veliká, že z hovorů o čemkoli snadno udělají hovor o čemkoli jiném, co se zrovna hodí. Je proto podle mě na čase postavit nelegální nahrávání či natáčení jiných osob bez jejich vědomého souhlasu, s výjimkou orgánů činných v trestním řízení, mimo zákon a zcela jasně říci, že soukromí je a bude bude ještě více zákonem významně chráněná hodnota,“ řekl ParlamentnímListům.cz poslanec ODS Aleš Rádl.

„Myslím, že se celkem rychle ukáže, že i v tom dnes probíraném případě není autorem nahrávek BIS, ale nějaký soukromý subjekt, který si nahrávky pořizoval především pro svoji obchodní potřebu a teď jsou zveřejňovány a určitým způsobem interpretovány jen proto, že se to někomu hodí do nějaké hry,“ dodal Rádl.

Obsáhle se vyjádřil poslanec VV Jiří Štětina. "Myslím, že v „orwellovském světě“ jsme už několik let. Je to mediální válka, která se nehraje proto, aby byla vyhrána, ale proto, aby většina neměla čas přemýšlet, žila ve strachu a podezírání a udržovala nepřátelství mezi mocnostmi, tedy stranami. Je to zcela vědomý proces a jsme ještě trochu dále než byl George Orwell. Nepohodlnou osobu je třeba tzv. „vaporizovat“, což znamená vymazat z existence. K tomuto účelu slouží média, která dávají slovo těm, kteří tento účel naplňují tím, že dávají možnost se vyjádřit zpravidla jedné straně, resp. ten, který má být „vymazán“, je předem degradován. A nyní k osobním zkušenostem. Mám již tolik životních zkušeností, že vím, jak se mám chovat a co si mohu dovolit říci do telefonu. Byl jsem do roku 1978 sledován StB pod krycím spisem „Doktor“. Moje telefony byly nahrávány, příslušníci bezpečnosti se neměli se mnou stýkat, ale byli i takoví, kteří toto nedodržovali," napsal Štětina.

Celé vyjádření Jiřího Štětiny ZDE

Dobrý den posluchačům u přijímačů. Dobrý den, pane majore

Poslanec KSČM Miroslav Opálka uvedl, že s odposlechy počítá, neboť dle zpráv BIS, ministerstva vnitra i Vlády ČR je KSČM parlamentní stranou dlouhodobě sledovanou bezpečnostními orgány, možná i jinými.

„Proto s odposlechy již řadu let počítám a často pozdravím při zahájení hovoru nejen protistranu, ale i pověřeného důstojníka. Mé telefonáty, ani schůzky neřeší nic v rozporu se zákony ČR, proto to neřeším. Na druhé straně nevím, jak jinak by se některé nepravosti dostaly na světlo světa. Problém je v tom, že jde o systémovou záležitost,“ vysvětlil Opálka.

Podobný názor jako Opálka má i poslanec ODS Jaroslav Plachý. „Je něco prohnilého ve státě českém, když z odposlechů jsou vydávány celé knihy a noviny z nich tisknou seriál na pokračování. Proto když člověk bere do ruky mobil, měl by počítat s tím, že bere do ruky něco jako rozhlasový mikrofon. Měl by slušně pozdravit své posluchače například pozdravem: ´dobrý den, pane majore´, a měl by se také rozloučit, například: ´přeji hezkou službu, pane majore´. Jedině tak lze snad zabránit tomu, aby pan major tento rozhovor prodal například MF Dnes,“ řekl ParlamentnímListům.cz poslanec Plachý.