Exprezident Klaus označil liberalizaci cen a zahraničního obchodu za jeden z rozhodujících transformačních manévrů a za radikální systémové revoluční změny, které způsobily zásadní přelom. Svobodné určování cen jednotlivými tržními subjekty bylo základním krokem k tržnímu hospodářství. „Tento krok se mimo veškerou pochybnost zdařil,“ řekl Klaus. Bylo podstatné, aby k oběma krokům došlo najednou, aby nedošlo k nerovnováze.

Podařilo se zachovat úspory, v jiných postkomunistických zemích mnohem větší inflace

Klaus přiznal, že měl „strašnou“ obavu, aby nevznikla cenová spirála, protože nebylo možné pohyby cen nijak spočítat a odhadnout. Exministr financí Klaus považuje za zásadní, že se u nás podařilo zamezit hyperinflaci. Inflace v ČR byla nejnižší z postkomunistických států a na rozdíl od jiných států se tím pádem u nás podařilo zachovat úspory občanů. V jiných státech proběhla hyperinflace, která sice pomohla smazat dluhy podniků, ale občané tak přišli o své úspory. V naší zemi mohly zůstat staré peníze bez „přidávání nul“.

U nás došlo k inflaci 56 procent za jeden rok od zavedení liberalizace a za osm let k inflaci 354 procent. V Polsku například proběhla inflace řádově vyšší, za rok 1990 ve výši 550 procent a za osm let 5086 procent. O Rusku, Ukrajině a podobných státech ani nemluvě.

Makroekonomické stabilizující kotvy

Klaus a jeho tým se snažili o co největší makroeknomickou rovnováhu. Podle Klause, pokud šlo o státní rozpočet, nešlo fakticky o „utahování opasků“, nýbrž o zamezení uvolňování opasků. Nestabilitě měly zabránit kotvy ve formě fiskální discipliny a pevného měnového kursu. Klaus se též obával, zda se pevný kurs koruny a její devalvaci podařilo správně stanovit, protože jinak by fixní kurs nefungoval jako stabilizující faktor. Dalším stabilizujícím prvkem byla regulace mezd – díky ní tolik nevyskočily ceny. Obchodníci si nemohli dovolit zboží tolik „nadražit“.

Připomněl, že v roce 1996 činil státní dluh 9,2 procenta HDP a byl 154,4 miliardy korun, dnes je 41 procent HDP a je ve výši 1664 miliard. Vývoz po liberalizaci zahraničního obchodu v roce 1991 vzrostl o devět procent a dovoz poklesl o 10 procent, bilance zahraničního obchodu byla 25 miliard v přebytku.

Lidé chtěli výrobky ze Západu

Klaus varoval před dezinterpretací a šířením lží o transformaci. Manipulátoři nové doby se dle něj snaží vytvořit novou společnost, novou Evropu a nový svět a kalkulují se zapomínáním lidí. Klaus řekl, že autoři reformy věděli, že nebude bezbolestná. Odmítali „perestrojku“, gradualismus a socialismus s lidskou tváří. Také prý chtěli maximální účast české veřejnosti, nikoli diktát nadnárodních kosmopolitních institucí typu Mezinárodního měnového fondu a „trh bez degradujících adjektiv“. Klaus prozradil, že tehdejší ministři Jiří Dienstbier st. a Pavel Rychetský ve vládě hlasovali proti reformám.

Sice nebyly liberalizovány všechny ceny, ale drtivá většina ano – 85 procent při zahájení a do konce roku až 95 procent cen v poměru k HDP. S deregulací cen dle Klause nešlo čekat na privatizaci. Důležitým faktorem transformace byla následná rychlost privatizace, aby firmy nebyly v nejistotě a aby ekonomiku přestali řídit úředníci.

Klaus připomněl, že došlo k rozpadu východních trhů. V debatě se zmínilo, že východní Němci dokonce i vejce dováželi ze Západu. Karel Dyba připomněl, že Rusové nám dlužili 3,5 miliardy dolarů, ale odmítli platit za naše zboží například ropou.

Absolutní nadšení a opojení svobodou. Kavárenští povaleči a akademická lůza

Jiří Weigl dobu transformaci označil za heroickou kapitolu našich dějin. Dnes si dle něj mladí lidé myslí, že šlo o dobu blbé nálady, ale dle něho šlo o dobu ohromného nadšení a vzepětí sil a „explozi“ svobody. Liberalizace byla obrovským úspěchem. Panovalo prý absolutní nadšení a šlo o opojné období.

Děkan Národohospodářské fakulty VŠE Miroslav Ševčík při debatě řekl, že „kavárenští povaleči“ a „akademická lůza“ se snaží dehonestovat úspěchy transformace. Ladislav Jakl vnímal liberalizaci cen jako svátek. Cena pro něho znamená důležitou filozofickou kategorii pro svobodu. Každý člověk totiž může dle svobodné vůle oceňovat a hodnotit jednotlivé věci a přiřknout jim tak hodnotu, která vzniká aktem svobodné vůle.

Václav Klaus si rýpl, že do filmového fondu nejvíce příspěvky zvýšil premiér Mirek Topolánek, a tak zvýšil dotování filmařů.