Z jeho obličeje bylo už na dálku jasné, že má něco, co bude opět „stát za to“. A také že jo! Ze svého černého koženého kufříku opatrně vyndal desky a po kratší pauze, aby této chvíli opět dodal patřičnou vážnost, je otevřel a s výrazem výherce prvního pořadí ve sportce z nich vyndal směnku a podal ji kriminalistovi se slovy: „To je, co?“ 

Policista si ji prohlédl a udiveně přikyvoval.

Byla to směnka banky IPB na jisté jméno a částku 120 milionů korun. Nechybělo ani razítko s podpisem ing. Libora Procházky, člena představenstva IPB, a.s.

„Kdes to vzal?“ zeptal se překvapený kriminalista. A z R. to začalo padat… „To mi teď dal jistý W., což je komplic Mrázka. A má jich mnohem víc. Mám ji pouze na 10 minut, abych ji ukázal a nabídl vážnému a bohatému zájemci, což jsi právě teď ty, ale musím mu ji ihned dojít vrátit. Čeká na mne v hotelu Paříž,“ vysvětlil ráfek.

„No a co já s tím?“ zeptal se udiveně T., který měl v kapse asi padesát korun. A na to právě R. čekal. Významně se usmál a vyndal trumfové eso. „Ta směnka je falešná! Ty lidi mají někoho, kdo jim je vyrábí, někoho, kdo jim v bance potvrzuje pravost, a mohou být na jakékoliv jméno a jakoukoliv částku!“ „Kecáš,“ prohlásil T.